Polsko jede na emoci
Varšava zaráží klín do tmelu visegrádské čtyřky
Když Polsko v srpnu zdvihlo myšlenku reparací od Německa za druhou světovou válku, dalo se to brát jen jako okamžitý nápad. Teď ten požadavek podpořil parlament, čímž mu dává legitimitu. Upřímně, ani konzervativní lídr Kaczyński, ani polská vláda, ani polský parlament si zřejmě nemyslí, že by Německo splatilo Polsku „téměř bilion dolarů“(pro ilustraci: jedno procento hrubého produktu celé planety). Spíše v tom požadavku vidí politickou „zbraň posledního soudu“, něco jako atomovou bombu, kterou si státy pořizují proto, aby ji použít nemusely.
Nikdo to neřekne nahlas, ale polský požadavek reparací působí asi takto: Pokud nás vy (myšleno EU vedená Německem) tlačíte do přijímání muslimských přistěhovalců, tedy k islamizaci země, takmy nejsme bezbranní. Pokud nám vy naznačujete, že my, polští burani a zpátečníci, nepatříme do vyspělé a pokrokové EU, tak my tím silněji naznačíme, že vaše vyspělé nadlidství nám historicky nedávno způsobilo milionové ztráty na životech a bilionové na majetku.
Polská emoce, jakkoliv přepjatá, se dá pochopit. Nikomu se nelíbí, je-li stále poučován, jak se má chovat, navíc těmi, jejichž předci se chovali zločinně. Ale v praxi ta emoce povede pouze k horšímu. V době, kdy se EU rozkližuje na různých tématech a liniích (na ose sever–jih kvůli euru, na ose západ–východ kvůli migraci), podkopává ještě hlubší základy poválečné Evropy. I smlouvy, jež byly v uplynulých dekádách – za účasti Polska – uzavřeny.
Šance, že by Polsko u Německa uspělo, je prakticky nulová. Ale o to větší je šance, že Polsko útoky vůči Berlínu naruší visegrádské spojenectví. Jeho společným tmelem je zkušenost komunismu, užitečná třeba při poznávání tlaků maskovaných rétorikou dobra. Ale zkušenost druhé světové války ty čtyři země naopak rozděluje. Je tu Polsko, nacisty brutálně přepadené, tvrdě vzdorující, jediný stát okupované Evropy, který neutvořil kolaborantskou vládu. Je tu Česko, jež sice mělo vládu kolaborantů, ale i silný odboj doma a hlavně venku. A pak tu byly Slovensko a Maďarsko v roli spojenců třetí říše.
Jak by se tyto státy shodly na reparacích vůči Německu? To jako že by Berlín vracel Bratislavě částky, jež platila za deportace slovenských Židů? Jaký zájem na vyhrocení vztahu k Německu může mít Praha, Bratislava a Budapešť? Žádný. V tomto směru zůstane polská emoce osamělá. Zbyněk Petráček