Billboardy? Vyvlastnění bez náhrady
Chcete si postavit dům. Pozemek patří státu, ale pronajme vám ho na dobu určitou v trvání 20 let. Vy získáte stavební povolení na oněch 20 let, vezmete si hypotéku, dům postavíte a nastěhujete se. Ale za 10 let, aniž byste neplatili nájemné nebo s vámi byly nějaké nečekané problémy, stát přijde s tím, že vlastně zjistil, že už vás na svém pozemku nechce. Máváte smlouvou a povolením na 20 let, ale stát to nezajímá a jediné, v čem vám vyjde vstříc, je, že vás v něm nechá ještě pět let bydlet. A pak vás ho nechá na vaše náklady zbořit. Bez náhrady.
Myslíte, že je to nepravděpodobný příběh? Ano, je to trochu kostrbaté, ale je to přirovnání, kterým dokážeme nejlépe vysvětlit, v jaké situaci se nyní nacházejí někteří provozovatelé billboardů. Stát jim vminulosti stanovil jasné (a nelehké) podmínky provozování venkovní reklamy, spočívající ve splnění celé řady povolení. Provozovatelé je splnili, mají povolení i nájemní smlouvy přesahující datum zákazu billboardů, ale stát jejich podnikání následně zakázal a na jejich náklady nechává billboardy od- stranit. Tento přístup vrací Českou republiku o několik desítek let zpět, když opět v podstatě přistupuje k vyvlastnění majetku bez náhrady. Tím majetkem je nyní právo „billboardářů“provozovat ještě nějakou dobu svoje podnikání na základě platných smluv a povolení. Proč stát nedokáže přiznat chybu, že v minulosti udělil dlouhodobá povolení a uzavřel dlouhodobé smlouvy na něco, na co následně diametrálně změnil názor a už to nechce? Každý ví, že za chyby se platí, ale tady se státu nechce.
Přínosy venkovní reklamy
Jestliže prezentujeme pouze negativa určitého konání, pak diskuse nad jeho regulací bude jednoduchá. Něco, co pouze škodí, je třeba zakázat. Ale venkovní reklama je běžná na celém světě a má svůj nesporný přínos. To, že má pozitivní multiplikační efekt na tvorbu HDP, odvádí cca 500 milionů korun na daních ročně a tvoří cca 5,5 tisíce pracovních míst, to v době stávající konjunktury nikoho moc nedojme. Ale je to především jedinečný význam pro města a obce, pro které je mnohdy nájemné z pozemků pod billboardy, jinak nevyužitelných, významným zdrojem příjmů. Kdyby lidé věděli, že i díky billboardu za rohem mají opravený chodník před domem, dívali by se na něj jinak. Zhruba patnáct procent veškerých ploch je poskytováno neziskovým organizacím, těm tato propagace také bude chybět. Ale především nezapomínejme na samu podstatu – venkovní reklama je tradiční a nejstarší formou reklamy vůbec, je levná a dá se skvěle lokalizovat. Proto ji využívají tisíce malých a středních podnikatelů, kterým pomáhá fungovat, prosperovat a zaměstnávat lidi.
Nehájíme billboardy za každou cenu a všude. Jsme pro jejich omezení. Navrhovali jsme i jejich odstranění z úseků se zvýšenou nehodovostí, z úseků, kde je vysoké množství dopravního značení, z úseků, které poskytují hodnotný výhled do krajiny. Jen za rok 2016 jsme poslali 101 upozornění na nelegální nebezpečné nosiče. Stát z nich neodstranil jediný. To by totiž vyžadovalo práci konkrétních úředníků, jednodušší je to vyřešit plošným zákazem. Navrhujeme převzít rakouský model, který billboardy rozumně reguluje jak v městech a obcích, tak i mimo ně. Nynější český model mimo město je mnohem přísnější a ve městech zase zmatenější.
Nutnost nové zákonné regulace byla zdůvodněna požadavkem bezpečnosti. Bohužel k tomu v důvodové zprávě chybějí jakákoliv data. Ta by totiž ukázala, že bezpečnost na dálnicích se neustále zvyšuje. Navíc už to zákon (vy)řešil před více než deseti lety. V důsledku novely zákona o pozemních komunikacích byla v letech 2000–2008 reklamní zařízení u dálnic a rychlostních komuni- kací na náklady provozovatelů vybavena tzv. příhradovou konstrukcí, stejnou, jako má dopravní značení, případně svodidly. Díky tomu od té doby nedošlo k jediné smrtelné nehodě po střetu s takto vybaveným reklamním zařízením. Drtivá většina kolizí s billboardy je naopak způsobena nárazem do nepovoleného nebezpečného billboardu.
Změna pravidel v průběhu hry
Stát má právo měnit podmínky každého podnikání. Ale nesmí je měnit v průběhu hry, v našem případě v průběhu obchodního vztahu. Není to fair a společnosti se zahraničními vlastníky, jako je například americká A. C. E. Media Ventures, již avizovaly, že budou vzniklou škodu vymáhat v arbitrážních řízeních.
O co nám jde? Chceme jen dodržování uzavřených smluv a závazků ze strany státu. My svoje povinnosti dodržujeme, i nadále platíme nájemné. Nechceme peníze daňových poplatníků, naopak se snažíme do rozhodnutí Ústavního soudu škodám předcházet. Proto nedemontujeme panely, přestože stávající stav není pro nás ničím výhodný, z panelů bez reklam nemáme přece žádný příjem. A je paradoxní, že nám nakonec motiv české vlajky, pomyslné logo naší protistrany v tomto sporu, pomohl získat zájem médií a dal nám možnost vysvětlit náš pohled na věc. Tedy to, o co se marně snažíme již dlouhých pět let.