Taková standardní privatizace

Začátkem září pokračoval soud s úředníky někdejšího Fondu národního majetku (FNM) Pavlem Kutou a Janem Škurkem a znalcem Rudolfem Douchou v kauze – pro stát – extrémně nevýhodné privatizace dolů OKD. Nejzajímavějším bodem jednání byl výslech svědka Bohuslava Sobotky, současného premiéra a ministra financí v době, kdy se stát definitivně zbavil kontroly nad OKD.

Kdo by si však myslel, že výslech Sobotky jako osoby nesoucí za celou kauzu odpovědnost přinese jakýkoliv zajímavější výsledek, ten se hrubě mýlil. Premiér ve svém přirozeném stylu jako papoušek dokolečka omílal zcestnou tezi o tom, že se jednalo o „standardní privatizaci“, i v podstatě nepravdivou informaci, že za všechno mohou předchozí vlády ODS, které prý dopustily, aby stát v OKD ztratil majoritu. (Ano, za vlády ODS sice podíl FNM klesl pod 50 procent, jenže stát stále držel v dolech majoritu díky akciím OKD alokovaným do státního Restitučního investičního fondu.) Jinak u soudu Sobotka nevysvětlil vůbec nic, maximálně ještě odkázal na to, že mu nezbývalo nic jiného než se spoléhat na informace, které mu v dané věci dodali odborníci. Velkou část otázek, zřejmě na radu svých právníků, odbyl vyzkoušenými frázemi osob majících potíže s trestním právem, že už si to nepamatuje, že o tom nevěděl nebo že by měli být stíháni ti, kdo z firmy vyvedli peníze. Vše ještě okořenil poměrně drzými poznámkami o tom, že se zde vlastně ztrácí drahocenný čas, když se vůbec kauza OKD projednává.

Občané by si od svého premiéra a bývalého ministra financí zasloužili přece jenom trochu více. Sobotka byl za celou privatizaci odpovědný, a to nejen politicky. Byl to on, kdo z titulu funkce ministra financí a předsedy prezidia FNM předkládal rozhodnutí o prodeji OKD vládě a kdo FNM následně ukládal transakci provést. A byl to právě Sobotka, kdo měl dohlédnout na to, aby sjednaná cena byla adekvátní, aby ocenění zahrnovalo veškerý prodávaný majetek státu, aby sliby převodu desítek tisíc bytů jejich nájemníkům byly opravdu vymahatelné a aby smlouva neumožňovala novým majitelům tento kdysi obrovský podnik vytunelovat.

To, že Sobotka těmto povinnostem nedostál, je nyní nepochybné. Nájemníci své hornické byty nemají, OKD je v insolvenci, stát bude muset z peněz daňových poplatníků vynaložit desítky miliard korun na sanaci důlní činnosti a miliardář Zdeněk Bakala a jeho společníci si užívají peněz v řádu miliard dolarů vytažených z podniku. Ve srovnání s tím je kupní cena, kterou Sobotka a jeho pomocníci sjednali pro stát, opravdu ubohou almužnou. A vrcholem všeho bylo i to, co nedávno naznačil prezident Miloš Zeman, když se zmínil o příteli Sobotky, advokátovi Radku Pokorném, který za součinnosti ministerstva financí tuto směšnou kupní cenu pomáhal obhájit před Evropskou komisí.

Je ale možné, že si Sobotka pod pojmem „standardní privatizace“představuje něco zcela jiného než velí selský rozum. Stát ošizený o mnoho desítek miliard, více než 45 tisíc hornických rodin okradených o slíbené byty, to je Sobotkova vize normálnosti? A jistě není náhoda, že stejná ekipa figuruje v dalších vypečených privatizacích z první pětiletky tohoto století. Zářným příkladem jsou podobně nebo ještě více pochybné privatizace Sokolovské uhelné nebo plzeňské Škodovky. Sobotka takovéto „standardní privatizace“za svého působení na ministerstvu financí nejen „uměl“, ale sázel jako Baťa cvičky. A tak mu na miliardových škodách a postižených občanech holt nepřipadá nic divného. Prostě politik se sociálnědemokratickým cítěním, jak má být!

Stát ošizený o mnoho desítek miliard, více než 45 tisíc hornických rodin okradených o slíbené byty, to je Sobotkova vize normálnosti?