Zuří boj o asijské Silicon Valley
Obyvatelstvo 23milionového ostrova stárne s tím, jak se prodlužuje délka života a klesá porodnost, a zvlášť konkurence z rozvíjejících se ekonomik jihovýchodní Asie (Thajska, Indonésie, Malajsie) jej často poráží nižší cenou.
Ve světle všech těchto faktorů nyní Tchaj-wan doufá v proměnu z asijského ústředí laciných fabrik a montoven na regionální centrum inovací. Tchajwanská vláda s odkazem na americkou Mekku počítačového a technologického průmyslu hovoří o tom, že se země chce stát „Silicon Valley“Asie. Není však sama.
„Máme know-how v podobě několika desetiletí. Jsme živější, kreativnější, ambicióznější,“namítal pohotově v reakci pro LN tchajwanský viceministr pro ekonomické záležitosti Kung Ming-sin, co může jeho země nabídnout v porovnání s dalšími státy regionu, jež rozvíjejí podobné iniciativy a budují zóny volného obchodu. Nejen ostatní asijští tygři, ale i pevninská Čína, již s Tchaj-wanem dodnes pojí nedořešená otázka jeho existence.
Na ostrovní Tchaj-wan se v roce 1949 po vítězství čínských komunistů v čele s Mao Ce-tungem v občanské válce uchýlil Čankajšek a jeho Kuomintang. Zatímco pevninská Čína je dodnes podřízena vládě jedné strany v Pekingu, té komunistické, na Tchaj-wanu se roku 1988 začala rozvíjet svobodná společnost. Peking ho však považuje, stejně jako Tibet, za integrální součást svého území a odmítá nezávislost ostrova, jejž od pevninské Číny dělí jen zhruba 160 kilometrů širo- ká úžina. Totéž žádá po svých diplomatických spojencích a hrozí vládě v Tchaj-peji odvetou, pokud by se pokusila o otevřenou deklaraci nezávislosti.
Místo devítileté nově dvanáctiletá školní docházka
Tchaj-wan přesto nepřestává doufat ve svůj další hospodářský zázrak. Vláda cíleně obrací pozor- nost především na rychle rostoucí segmenty biotechnologií a léčiv, zelené energie, chytré strojírenství či chytré domácnosti a města (IOT). Jinými slovy cílí na svět budoucnosti. A na něj se vláda snaží připravit i obyvatele.
Počítá s komplexní proměnou celého školství. Od roku 2018 se povinná školní docházka protáhne ze současných devíti let na dva- náct a na středních školách přibude povinně třeba programování. Už dnes má přitom Tchaj-wan jednu z nejvzdělanějších populací s vysokým podílem vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva a pravidelně se umisťuje na předních příčkách mezinárodních srovnávacích testů žáků.
Ostrovní země se dnes také může pochlubit asi 160 inovačními centry a technologickými parky, kde výzkum zpravidla velmi pružně reaguje na potřeby trhu.
„Jen stát ročně vynaloží na vědu a výzkum na 120 miliard tchajwanských dolarů,“poukazoval pro LN náměstek ministra pro vědu a technologie Su Fong-ťin. V přepočtu s takřka 88 miliardami korun tak Tchaj-wan do této sféry investuje asi třikrát tolik, kolik na ni loni vyhradilo Česko. Suma přitom nezahrnuje další miliardy dolarů, které ročně proudí do vědy a výzkumu také ze soukromého sektoru.
Pro Tchaj-wan je však hledání nových cest rozvoje a potenciálních trhů něčím víc než jen snahou zopakovat někdejší překotný ekonomický rozvoj. Svým způsobem je pro něj i bojem za vlastní nezávislou existenci. Stále častěji totiž zaznívá varování, že je jeho ekonomika až příliš úzce navázána na tu čínskou. Navzdory obtížné politické situaci míří dnes (zejména díky uzavření dvou desítek dohod mezi Pekingem a Tchaj-pejí v roce 2008) na 40 procent tchajwanského exportu do Číny. Do země, u níž hrozí, že ostrovní republiku rozdrtí při prvním pokusu o proklamaci nezávislosti.
Levná výroba hardwaru a elektroniky už nestačí pohánět růst ambiciózních asijských ekonomik, čelících stárnutí populace. Stále více z nich se tak snaží přeměnit z laciných fabrik na centra inovací. Je jí i Tchaj-wan.