Když anonym stačí

Jiří Kejval zatoužil po bohatším dvorci, ovšem zapomněl zamést na domácím dvorečku

Anonymní dopis Mezinárodnímu olympijskému výboru, jímž nepodepsaný autor zabránil volbě Jiřího Kejvala za člena tohoto orgánu, je z rodu mimořádných svinstev i tím, jak byl načasován. Nebudeme zde vůbec spekulovat, jestli si to předseda Českého olympijského výboru zasloužil nebo nějak vyprovokoval, protože to by byla komunikace s pisatelem. Můžeme si však něco říct o tom, jak si Kejval v současné krizi českého sportu coby jeho hlava počíná.

Lidové noviny už před časem napsaly, že ČOV je neomluvitelně pasivní v kauze údajného zneužívání státních dotací na sport, v níž několik exponovaných osob pravděpodobně půjde před soud.

V měnící se struktuře českého sportu po pádu Sazky se vžila teze, že olympijský výbor by měl řídit, zatímco Česká unie sportu převezme servis. Problém je, že Kejvalem řízený komitét to nijak nedeklaruje, přitom se však takto mnohdy chová.

Jiří Kejval je člověkem vysokých ambicí a vysokého mínění o sobě samém. Jako vysoký sportovní úředník má problematiku v malíčku, a dokonce se zdá, že si na rozdíl od jiných bossů umí vybrat podřízené. Jakým je však Jiří Kejval diplomatem? A je mužem činu, schopným v kritických chvílích rozeznat podstatu a jednat?

V tak složitém soukolí, jakým je olympijské a sportovní hnutí, zatím není sjednotitelem. Soustředí se na projekty, jež může ovlivnit. Spousta z nich se má k světu, ČOV působí nesrovnatelně moderněji než za Milana Jiráska, jehož kauza Sazka smetla. Když má zájmy své organizace a sportu Kejval hájit na cizím poli a tehdy, je-li zapotřebí vztyčit korouhve, vykazuje slabší bilanci.

Pasivita místo činů

Kejvalměl být sice doMOV přijat jako individuální člen, určitě mu to dělá dobře a nabízí možnosti, ale nebudeme paranoidní. Kdyby byl zvolen, kopal by taky za Česko. Problém je, že zatoužil po bohatším dvorci, ovšem zapomněl zamést na domácím dvorečku.

Když policie obvinila Miroslava Peltu, byla Kejvalova reakce dietní. Jeho místopředseda by prý měl sám zvážit, jestli chce zůstat v ČOV, ten ho podle stanov prý odvolat nemůže. Může nemůže, šéf organizace, na niž padne morová rána, má v tu chvíli jasně říct, že odmítá jakoukoli korupci, vyzvat Peltu, aby se zdržel všech aktivit ve sportu, dokud se případně neobhájí u soudu, a hledat ve svých řadách, kdo by mohl být s kauzou spojen.

V době, kdy korupční kauzy vylézají jako výhonky jedovaté rostliny z bezpočtu sportovních organizací po celém světě, nemůže šéf jedné z nich setrvávat v pasivitě, natožpak soustavně zpochybňovat práci vyšetřovatelů, jak to dělá Kejval. Nejenže pak působí, že ví víc, než je zdrávo, ale opět pez paranoie – tak se to prostě nedělá. Vlastně dělá a Kejval nechápe, že jeho postoj patří do doby, kdy se takové kauzy tutlaly.

Kde je nějaká iniciativa, výzva, komise, jíž by ČOV dal najevo, že tohle ve sportu nechce? Kde je čin, symbolický nebo praktický? Jistě, po zmrazení dotač- ního systému v souvislosti s kauzou se ČOV začal o státem nedodané peníze hlásit, ale to je akce z nouze, nadto – ehm – vyplývající ze stanov organizace.

Kejval jako hlava českého sportu nevyslal byť jen morální apel na ty, kdo by se ocitli v pokušení s nějakým druhem korupčního jednání si zadat. Teď naopak volá do akce média, aby vyšetřila, kdo anonymní dopis psal. Přitom jeho znění nikdo nezná. Jen zprostředkovaně víme, že v něm byl Kejval očerněn špatnou angličtinou.

Zatím plichta

Šéf českého olympismu může odloženou volbou do MOV projít v únoru. Hodlá za to spolu se svýmu lidmi bojovat i na listopadovém pražském zasedání národních olympijských výborů. Nepůjde mu prý jen o něj samého, ale také o dobrou pověst České republiky v zahraničí.

Čerta starého, chtělo by se říci jadrně po domácku. Jak se o nás stará cizina, svědčí to, že aparát MOV neměl tušení o dotační kauze a byl bezradný, když si o ní měl obstarat informace. Kejval by se měl hlavně chopit koštěte, jímž by zametal doma. Zaujímat rázné postoje navenek a pustit se do diplomatické práce k posílení své domácí pozice uvnitř sportu i vně.

Jelikož do ciziny jezdí mnoho let a jednal s mnoha lidmi, sám moc dobře ví, že musí být pořádným kofrem a šíbrem, aby se v MOV prosadil. Nedělejme si iluze o jeho členech, spousta by mohla být povolána k zodpovědnosti za ledacos. Mají ale asi lepší „krytí“.

Stát za dobrými projekty nestačí. Česko by do Lausanne mělo vyslat personu, která sprostý anonym sfoukne ze stolu koutkem úst. Kejval v Limě, kde se měla volba konat, prý v rozhovoru s předsedou MOV Thomasem Bachem situaci ustál. To ale ještě není výhra, spíš plichta v poločase. K únorové volbě půjde s právníky v zádech. Pro klid všech si řekněme, že jako kandidát na individuální členství by je měl zaplatit sám. Vždyť, jak říká, v byznysu se mu daří a sportovní funkci dělá nezištně.