Liglass nekončí

Kauza hradní přímluvy nesmí zůstat nedořešena

Případ neznámé české firmy, jež se díky přímluvě prezidenta Miloše Zemana stala favoritem miliardové výstavby vodních elektráren v dalekém Kyrgyzstánu, nedal v posledních týdnech spát řadě lidí. Nejen vmédiích a v politice, ale především v našich bezpečnostních složkách a tajných službách. Po včerejším rozhodnutí kyrgyzské vlády, která celý obchod odpískala, by se však mohlo zdát, že se nad kauzou rychle zavře voda. Právě to by ale byla naprosto zásadní chyba.

Nejde o žádnou drobnost, o jeden dopis odeslaný někam daleko do středoasijské republiky, jak to zprvu vypadalo. Česká hlava státu se svou plnou vahou, dokonce na vrcholové diplomatické úrovni, a tedy jakoby jménem nás všech, přimlouvala za firmu, o které nikdo nic neví, v oboru nemá renomé, sídlí na podivné adrese a existují důvodné pochyby, že by celý projekt byla schopna vůbec zrealizovat. I kdyby tak neexistovalo podezření z nepravosti, vše mohlo skončit národní ostudou. Jenže takové podezření existuje a nahrává mu i skutečnost, že obchod padá pod stůl shodou náhod právě před blížícími se kyrgyzskými prezidentskými volbami. Tamní vnitropolitický tlak hrál podle dostupných indicií zásadní roli v tom, že kauza vůbec vyplula na povrch.

My se potřebujeme před českými prezidentskými volbami dozvědět, o co ve skutečnosti v celé věci šlo. Jak a proč se intervence Hradu odehrála a kdo stál v pozadí. Zvláště když je do kauzy namočený hradní kancléř Vratislav Mynář, jenž stále postrádá slibovanou bezpečnostní prověrku, a přesto stále je kancléřem. Potřebujeme vědět, kolik přímluv nebo jiných podobných intervencí do záležitostí cizího státu on sám nebo i další lidé z okruhu kolem Miloše Zemana dosud provedli, aniž se na ně přišlo. Bohužel dnes nevíme, kolik hradních kostlivců na nás v této souvislosti číhá kdekoliv na světě. Především Hrad sám, případně české bezpečnostní složky a tajné služby, tak musí odpovědět, kolik takových Liglassů je. Jan Klesla