Mariánský sloup – historie nekončí

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí obnoven nebude. Lze jistě souhlasit s panem Zbyňkem Petráčkem, že pro takové rozhodnutí je nutný širší společenský konsenzus. Nevěřím ale tomu, že by obyvatelé Prahy a celé České republiky byli většinově proti obnově sloupu, už proto, že by tím byl po letech napraven krajně nekulturní čin jeho stržení, k němuž došlo krátce po vzniku samostatného státu. Zastupitelé hlavního města Prahy při svém rozhodování nebyli podle mého názoru vedeni hlasem pokoje a usmíření. Měli k dispozici dvě petice, jedna byla proti obnově sloupu, druhá (s více signatáři) naopak naléhala na její povolení.

K této druhé petici se pokusím přidat jména tří historických osobností, které by podle mého názoru hlasovaly pro obnovení sloupu. První z nich je sám aktér smutného příběhu František Sauer. Je známo, v pozdějších letech svého činu velmi litoval. Svůj život dožil v péči jeptišek, které mu poskytly pomoc. Druhou osobností by byl bezpochyby mistr Jan Hus. Jako velký ctitel PannyMarie by asi těžko souhlasil se stržením mariánského sloupu, ať už by tento čin byl jakkoli historicky zdůvodňován. Tím spíše by s ním nesouhlasil, pokud by toto zdůvodnění neodpovídalo pravdě. A konečně třetí osobností, alespoň v závěru svého života, by zřejmě byl i prezident T. G. Masaryk, který přes všechny peripetie nakonec hledal jistý smír s katolickou církví. Historie nekončí. Možná že některé příští pražské zastupitelstvo zvolí jinou cestu než tu, kterou to dnešní zvolilo v den Povýšení svatého kříže.