Hráli nejhezčí basketbal a pobláznili národ
ISTANBUL/PRAHA Slovinsko prožívá sportovní euforii. Zemi s pouhými dvěma miliony obyvatel pobláznili basketbalisté, kteří poprvé v historii ovládli mistrovství Evropy. V devíti zápasech nepoznali hořkost porážky, bavili celou zemi a basketbalovému světu představili nové hvězdy.
„Hráli nejhezčí basketbal,“snášelo se adresu slovinského týmu ze všech stran. Dokonce ani sousední Chorvatsko nešetřilo komplimenty. „Preciznost, lehkost a rozmanitost při útoku, to je přesně to, co našemu týmu chybělo,“posteskli si chorvatští reportéři. Jejich tým vypadl v osmifinále s Ruskem.
Slovinci sice nepatřili k podceňovaným outsiderům, přesto je jejich vítězné tažení EuroBasketem překvapením. Velmi milým překvapením.
Před dvěma lety skončili na mistrovství Evropy na dvanáctém místě. Sklonit se museli na- příklad i před českou reprezentací, jež tehdy brala historické sedmé místo. I přesto, že slovinský výběr patřívá k širší evropské špičce a zmiňované umístění zpřed dvou let se dá považovat za výpadek, odhodlali se svazoví činitelé k radikálním změnám.
A byl to krok správným směrem.
Omlazený kádr
Minulý rok převzal tým Igor Kokoškov. Pětačtyřicetiletý Srb, jenž působí v roli asistenta na lavičce Utah Jazz v NBA, vtiskl týmu tvář. Dodal hráčům potřebné sebevědomí a především v těžkých zápasech věřil mladým, neostříleným zelenáčům.
Vždyť během nervydrásající koncovky nedělního finále se Srbskem na palubovku poslal 22letého rozehrávače Alekseje Nikoliče. Kvality ve skupině v Helsinkách a v následných vyřazovacích bojích v Istanbulu prokázal i Luka Dončič. Právě osmnáctile- tý mladík výrazně pomohl k semifinálové porážce Španělska.
Co naplat, že finálový duel se Srbskem musel rozehrávač Realu Madrid opustit předčasně kvůli poraněnému kotníku. Na medailový ceremoniál ho spoluhráči nesli na ramenou.
Fanoušci vykoupili letadla
Tým pro letošní evropský šampionát se oproti tomu předloňskému výrazně změnil. V Kokoškovově výběru se ocitli pouze tři basketbalisté, již prožili i šampionát v roce 2015. Roli kapitána výborně plnil Goran Dragič. „Klaním se všem fanouškům, spoluhráčům, členům týmu, všem, kdo se na tomto úspěchu podíleli. Měli jsme neuvěřitelnou přípravu od prvního do posledního dne,“pochvaloval si 31letý křídelník, jenž ve finále přidal za tři čtvrtiny neuvěřitelných 35 bodů. Poté musel kvůli zdravotním potížím střídat. Reprezentační kariéru ale završil jako mistr Evropy.
„Vycházela nám týmová chemie. Chlapci na sebe mohou být pyšní,“řekl kouč Kokoškov už se zlatou medailí na krku.
Turnajové tažení uchvátilo i dvoumilionové Slovinsko. Bašta skoků na lyžích před dvěma lety oslavovala volejbalové vicemistry Evropy, nyní má evropské šampiony v basketbalu.
V nedělním finále proti Srbsku hnalo Slovince v istanbulské hale více než šest tisíc jejich fanoušků. Letecké společnosti hlásily nebývalý zájem o letenky na trase Lublaň–Istanbul. „Podpora od diváků byla neuvěřitelná. Nikdy jsem takovou nezažil. Slovinci naplnili všechna letadla směr Istanbul. Někteří rodinní příslušníci hráčů měli problém se sem dostat,“vysekl poklonu Anthony Randolph, 211 centimetrů vysoký čahoun, který slovinský pas dostal dva měsíce před turnajem.
Včera své hrdiny přivítala nadšená země na hlavním lublaňském náměstí. Slovinská euforie potrvá ještě hodně dlouho. Přichází po španělské zlaté generaci řada na Slovinsko?