Zabíjení na hranicích nelze promlčet
PRAHA Mezi lety 1948 a 1989 zahynuly na československých hranicích stovky lidí. Někteří po zásahu elektrickým proudem, jiní byli zastřeleni. Vyjma čtyř vojáků však za tyto činy nikdo nebyl potrestán. „Nikdo nezkoumal trestněprávní odpovědnost politického vedení komunistického státu,“tvrdí ředitelka platformy, která ve čtvrtek na osoby odpovědné za zabíjení podala trestní oznámení. Míří mimo jiné i na tehdejší členy předsednictva KSČ Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a Petra Colotku.
Podobným podnětem z roku 2008 se již zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Loni ovšem šetření bez výsledku uzavřel. Platforma evropské paměti a svědomí se k opětovnému kroku odhodlala, neboť získala nové poznatky. „Jsou podložené tisíci stran dokumentů a právní argumentací,“tvrdí v rozhovoru pro server Lidovky.cz Winkelmannová, která je vnučkou držitele Nobelovy ceny za chemii Jaroslava Heyrovského.
Neela Winkelmannová,
LN Proč jste podali trestní oznámení znovu, když předchozí – osm let staré – bylo neúspěšné?
Trestní oznámení v roce 2008 bylo velice útlé. V podstatě jen symbolicky vyzvalo k šetření bez dostatečných důkazních materiálů. Tentokrát jsme vybrali 28 případů civilistů různých národností, kteří zahynuli na československých hranicích v letech 1965–1969. Dohledali jsme řetězce velení zodpovědných osob v den úmrtí těchto uprchlíků a našli jsme úplně nově dokumenty v archivu předsednictvaÚV KSČ, které dokazují, že členové předsednictva byli strůjci režimu ochrany státních hranic.
Nově máme také právní argumentaci, která se opírá o zahraniční judikatury a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Ten argumentuje, že se jedná o zločiny proti lidskosti, čímž jsou nepromlčitelné. Podáváme tak trestní oznámení obdobně jako kolegové v roce 2008, ale tentokrát je podložené tisíci stran dokumentů a právní argumentací.
LN O jaké konkrétní dokumenty se jedná?
Jde o dokumenty, které jsou běžně dohledatelné v archivu bezpečnostních složek, případně v jiných archivech. Jedná se třeba o denní hlášení pohraniční stráže nebo vyšetřovací spisy StB, protože represivní složky státu vyšetřovaly každé úmrtí na hranicích.
LN Jak konkrétně se měla podle tohoto materiálu trojice Jakeš, Štrougal, Colotka na zabíjení na hranicích podílet?
Byli strůjci celého režimu. Vyplývá to z konkrétních usnesení předsednictva ÚV KSČ, ze schůzí, na kterých byli přítomni podle podpisů na prezenčních listinách. Na nich se předsednictvo zabývalo státními hranicemi, a to z různých hledisek.
LN Můžete to přiblížit?
Standardnímodus byl, že na každou pětiletku byl zaúkolován ministr vnitra dalšími úkoly v oblasti budování a rozvoje ochrany státních hranic. Ministr poté zpětně podával zprávu o situaci a stavu ochrany státních hranic, kterou si předsednictvo mělo přečíst a pak ji schvalovalo. Toto se odehrávalo nejen v pětiletém období, ale zjevně i v kratších třeba ročních úsecích. Předsednictvo se zabývalo i personálním obsazením velitelů pohraniční stráže. Takzvané 13. oddělení, oddělení státní administrativy ÚV KSČ, dávalo návrhy. Vmateriálech k zasedání jsou důkladné důvodové zprávy, kádrové materiá- ly. Předsednictvo rozhodovalo o tom, kdo bude velitelem pohraničních brigád. Byli tak do úplných detailů informováni, co se tam děje. Oni určovali, jaký typ branců bude povoláván do základní vojenské služby na státních hranicích, určovali, jaké budoumít so-
Je sdružením několika desítek institucí z různých zemí. Zabývá se koordinací studia a vyrovnávání se s totalitní minulostí. V Evropě je vnímána jako jedno z největších a nejvýznamnějších sdružení zabývajících se dědictvím totality. Vznikla v říjnu roku 2011.
Ředitelka platformy Neela Winkelmannová (48) vystudovala molekulární biologii a genetiku. Od dětství se angažovala v ochraně přírody. Její děda byl Jaroslav Heyrovský, objevitel polarografie a držitel Nobelovy ceny za chemii. ciální zabezpečení a podobně. Rozhodovali úplně o všem.
LN Máte vyčísleno, na kolik lidí trestní oznámení míří?
Přiznám se, že jsme to nepočítali. Ke každé z 28 obětí jsme sestavili přehled hierarchie osob, které jsme byli schopni dohledat. Ve vyšších patrech se ti lidé překrývají, jedna osoba je zodpovědná za více zabitých. Odhaduji to řádově na sto, dvě stě lidí.
LN Jde o maximum informací, které jste mohli nashromáždit, nebo jste schopni případ ještě nadále živit?
Nejde. Dokonce jsme dali do zápisu, že další dokumenty, které stále dohledáváme, budeme ještě dodávat. Omezujeme to na 28 případů, ale i k těm existují další materiály. Jsme domluveni, že je státnímu zastupitelství doplníme. Jedná se o další tisíce stran materiálů.
LN Jak dlouho jste informace sbírali? Začali jste je shromažďovat ještě předtím, než byl původní podnět zamítnut?
Situací na státních hranicích jsme se začali zabývat v roce 2014, čili jde o výsledek rešerší trvajících tak dva a půl roku, možná tři roky.
LN Česko v souvislosti se zabíjením civilistů na hranicích odsoudilo zatím čtyři lidi, dva podmíněně a dva nepodmíněně. Jaký trest by podle vás byl adekvátní?
V naší kompetenci není uvažovat o délce trestu. Nicméně v trestním oznámení rovněž upozorňujeme na to, jak byli stíháni pachatelé zabíjení lidí na vnitroněmecké hranici. Tam bylo „odstíháno“přes 150 lidí. S podmínečnými tresty byli odsouzeni střelci, tedy vojáci, kteří byli nuceni vykonávat službu ve zbrani a střílet do lidí. Čím výše to pak šlo v patrech velení vojenské struktury, tím vyšší tresty byly. S několikaletými tresty vězení odešli náměstci ministrů, náčelníci štábu a také poslední generální tajemník komunistické strany Egon Krenz, který si odseděl čtyři a půl roku z šestiletého nepodmíněného trestu. LN Přikláněli byste se tak k něčemu podobnému?
Rádi bychom to viděli podobně. Že u nás byli odsouzeni čtyři lidé za střelbu na hranicích, je žalostně málo, navíc se jedná o vojáky základní služby. Vůbec nedošlo k tomu, že by někdo zkoumal trestněprávní odpovědnost velitelů a politického vedení komunistického státu. Jak vysoké tresty to budou, je nám jedno. Jde nám o to, aby moderní demokratický stát řekl, že bylo zločinem zabíjet prchající civilisty.
LN Zmiňujete Německo. Platforma evropské paměti a svědomí podala loni v srpnu ve stejném případu trestní oznámení i v této zemi. Státní zástupce pak v březnu minimálně pro velitele, kteří se podíleli na střežení hranic, navrhoval překvalifikování činů na „vraždy z nízkých pohnutek“. Jak tam případ postoupil?
Probíhající trestní řízení v Německu bohužel nemůžu komentovat. Až něco bude ve stadiu, kdy to budeme moci zveřejnit, tak to uděláme.