Evropa podle Junckera
Jak dál s EU a eurozónou po německých volbách? Čeká se, s čím přijde Macron
Projev „o stavu Unie“, který přednesl minulý týden předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, se zařadí mezi jeho lepší projevy. Stačí si vzpomenout na jeho loňský projev, kdy karatelsky rozdělil EU na Východ a Západ kvůli kvótám na uprchlíky.
Pro každého něco
Tentokrát se našlo v projevu něco přívětivého pro každého a hlavně Juncker apeloval na udržení jednoty EU. Předseda EK je zjevně proti vytváření klubů vedle Unie v podobě mezivládních smluv. Nějakou množinu států, jež se s EU nekryje, by rád ve své vizi do EU vrátil. Proto navrhl, aby se státy jako Rumunsko, Bulharsko i Chorvatsko staly součástí schengenského systému, tak aby jeho součástí byly nakonec všechny státy EU (plus Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko).
Juncker také upozornil na to, že euro je měnou EU a všechny země s výjimkou Dánska mají v asociační dohodě povinnost euro přijmout. Navrhl proto, aby byl vytvořen „technicko-finanční instrument“na podporu vstupu do eurozóny. Tak by v ní mohli být všichni amnožina států v eurozóně (s výjimkou Dánska) by se kryla s množinou států v EU.
Juncker také odmítl zvláštního ministra financí pro eurozónu (jak žádá Francie), pouze navrhuje, aby se jeden evropský komisař nebo místopředseda EK stal ministrem financí a hospodářství, který bude zároveň řídit euroskupinu. Juncker také odmítl zvláštní rozpočet pro eurozónu, eurozóna podle něj má mít jen svůj „silný řádek“v rozpočtu eurozóny. Myšlenku zvláštního parlamentu pro eurozónu odmítl úplně.
Eurozóna si zřídila v průběhu krize své záchranné valy, nejprve provizorní ESF, později stálý ESM, na základě mezivládních smluv, tedy mimo struktury EU. Juncker souhlasí s tím, aby se ESM transformoval v Evropský měnový fond (EMF) podle vzoru Mezinárodního měnového fondu. Mezivládní struktura ESM či EMF by měla být zařazena zpět do struktur EU. Podrobně to prý Juncker vysvětlí v prosinci.
Země střední Evropy mohly zaznamenat v Junckerově projevu jakýsi výsledek diplomatických obchodů. Juncker se speciálně postavil proti dvojí kvalitě potravin ve stejných obalech a zároveň zdůraznil to, co si vymohla Francie – že mzda vysílaných pracovníků se musí rovnat místní mzdě za podobnou práci v konkrétní zemi. Dokonce se kvůli tomu vytvoří speciální úřad.
Pokud se v Česku nebo jinde někdo obává dvourychlostní Evropy a toho, že jeho země zůstane mimo integrační jádro, musel být Junckerovým projevem potěšen. Předseda EK je zjevně proti integračnímu jádru i proti různým rychlostem.
Oříšek je politika
Nyní k námitkám. Nejprve k tomu technicko-finančnímu urychlovači na vstup do eurozóny. Podrobnosti vůbec neznáme, ale otázka je, jestli to současné smlouvy EU vůbec připouštějí. EU má špatnou zkušenost s Řeckem, a kdyby měl urychlovač pomoci do eurozóny někomu, kdo na to není připraven, může to zase špatně dopadnout.
Agenda s vysílanými pracovníky je čisté politikum a z ekonomického pohledu prostě prkotina. Prkotina ovšem není, že se kvůli tomu bude zřizovat nový úřad. Mimochodem snad asi není třeba zdůrazňovat, že v USA jako funkční federaci žádná taková omezení neexistují. Tesaři zMinnesoty mohou stavět domy v Kalifornii, jak se jim zamane, za cenu, jaká se jim zlíbí. Takhle se svobodný trh v EU bude fragmentovat, nikoli prohlubovat. Co se týče asistence pro členství v eurozóně, v ČR žádnou nepotřebujeme, oříšek je politika. Třeba Poláci ale budou muset změnit vlastní ústavu. Ta říká, že polskou měnou je zlotý.
Kromě vysílání pracovníků francouzským požadavkům Juncker vstříc nevychází, Francie jinak opravdu potřebuje silnější instituce eurozóny a silnější solidární přerozdělování v rámci eurozóny, takové, které bude mít makroekonomický význam a ovlivní nerovnováhy v eurozóně. Nic takového Juncker nenabídl.
Nyní se čeká, že hned po německých volbách nový francouzský prezident Macron naplno rozbalí své požadavky. Podle zpravodajství deníku Financial Times Francouzi zatím spíše řeší, jaké myšlenky mají Němcům předložit, než to, jak o tom Němce přesvědčit. Vše nasvědčuje tomu, že ESM (či v budoucnu EMF) má zůstat mezivládní institucí a tvrdě hlídat disciplínu. To sice nechce Juncker, ale v Německu s tím nikdo nemá problém, kromě FDP, která chce ESM zrušit. Francouzi budou navrhovat společný rozpočet v řádu procent HDP eurozóny. To Němci nechtějí, ale třeba se potkají na půl cesty. Jenže potíž je dvojí. Francouzská vyjednávací pozice je slabá. Čím chtějí Francouzi pohrozit, když Němci nebudou vstřícní? Že odejdou z eurozóny? To asi těžko. EU také nepůjde snadno obejít další mezivládní dohodou. Německý ústavní soud nebude akceptovat zvláštní rozpočet eurozóny mimo kontrolu Bundestagu. A pokud vznikne společný rozpočet eurozóny, Evropský soudní dvůr ho stejně bude muset rozpočítat na jednotlivé země, protože maastrichtská kritéria budou pořád platit. Zní to jako začarovaný kruh, ale třeba budeme po víkendu moudřejší.
Kdyby měl urychlovač pomoci do eurozóny někomu, kdo na to není připraven, může to zase špatně dopadnout