Němci jsou zajatci spokojenosti
Koktejl idealismu a optimismu ale nemusí u našich sousedů vydržet dlouho, varuje diplomat a germanista Tomáš Kafka Tomáš Kafka (52)
Kancléřka Merkelová svou náturou Němce uklidňuje,
rezervovaně a žádný konec spalovacích motorů nechystá.
Na rozdíl třeba od Zelených, jejichž šéf Cem Özdemir hurikány v USA označil za klíčový moment změny, kdy musíme přehodnotit i naše chování coby automobilistů. To je ale zatím pro Merkelovou dobrodružství, do kterého se pustit nechce.
Ano, protože auto není pro Němce dopravní prostředek, ale lifestyle. V roce 2000 vyšla kniha Floriana Illiese Generace Golf, která to dobře popisuje. Snem mladé generace bylo pořídit si ojetý VW Golf, být samostatný amobilní. Představa, že by se měl zpochybnit význam auta jako privátního
Angela Merkelová ideální konstelací. Nechce žádnou avantgardu, ale veřejnou debatu. Ona se do své politiky snaží zahrnout celou společnost, je hodně inkluzivní. Proto jsou z ní její vyzyvatelé tak nešťastní, protože jim často vezme jejich téma a pak s ním pracuje jako s vlastním.
To bude záležet nejen na výsledcích voleb, ale i na osobní chemii, jestli bude na kom stavět. Pro sociální demokraty může být zničující být znovu juniorním partnerem ve velké koalici. Zvlášť kdyby byl výsledek CDU dvojnásobný.
Pokud kancléřka Angela Merkelová vyhraje, jako že tomu vše nasvědčuje, pak bude kopírovat poslední léta vlády Helmuta Kohla, který v kancléřském úřadu strávil šestnáct let. A v případě Kohla ta poslední léta šťastným obdobím nebyla.
Merkelová je racionální politička a ví, že by se po dobu svého posledního mandátu měla na odchod z politiky připravovat. Mám obavy, aby nakonec neskončila jako Barack Obama. Jeho všude bylo plno, také se zdálo, že bez něj to nepůjde. A kde je mu dnes konec?
Alespoň pro mě téma odcházení Merkelové navozuje představu generační změny v německé politice, která bude i výzva pro českou politiku. Nechci říct, že bychom měli Německo nějak kopírovat, ale bylo by užitečné se inspirovat.
Nemám na mysli generační změnu definovanou věkem, ale spíš stylem. Merkelová stejně jako třeba prezident Frank-Walter Steinmeier zastává poněkud anachronický přístup k politice. Oni jsou reaktivní, ne proaktivní. Kdokoliv přijde po Merkelové, měl by sledovat vlastní politické cíle, a ne jen reagovat na to, co svět přinese. Ostatně Merkelová je za to, že jen reaguje na témata, která nastolují jiní, kritizována i z vlastní CDU.
Básník, překladatel, germanista a diplomat. Vystudoval rusistiku a historii na Univerzitě Karlově.
Od roku 1991 působí na ministerstvu zahraničí (MZV). Pracoval jako atašé na české ambasádě v Bonnu a Berlíně, v letech 1998–2005 vedl Česko-německý fond budoucnosti. Mezi lety 2008 a 2013 byl českým ambasadorem v Irsku. Po návratu z Dublinu vede odbor států střední Evropy na MZV.
Píše básně v češtině, němčině a angličtině. Do češtiny přeložil například román Předčítač od Bernharda Schlinka, do němčiny zase básně Ivana Wernische.
Je oddaný sparťan (fotbalový) i slávista (hokejový).
V některých tématech se začíná ukazovat, že i sami Němci mají pocit, že toho bylo dost. Vidíme to ve vztahu k Turecku, ale i Polsku, Maďarsku nebo Spojeným státům. Ono to souvisí s vystupováním německých politiků. Ti se snaží být hlasem rozumu, který situaci nehrotí, ale moderuje. To u nás neznáme. Typický příklad je přístup k Turecku – Schulz navrhuje přerušit přístupová jednání. Merkelová je opatrnější a chce, aby o tom rozhodla Evropská rada. Jinými slovy dává najevo, že si nenechá všechno líbit, ale má důvěru v to, že některé země mohou Německo v Bruselu přehlasovat. Kdyby byl kancléřem Schulz, nejsem si jistý, jestli by nejednal razantněji.
Merkelová by byla ráda, kdyby visegrádská čtyřka byla součástí společného přístupu k evropské integraci, v němž by se Německo našlo. Ví, že ne vše se prosadí, ale v některých bodech se průsečík najde.
V mnoha bodech ano. Máme společné názory na budoucnost průmyslu, také chceme, aby se některé země EU z integrace předem nevylučovaly, obecně se shodneme i na fiskální stabilitě. I my jsem podobně jako Němci spíš šetřílci než dobrodružní investoři. Česko je hospodářsky předvídatelné.
Pro Německo jsme přirození spojenci, jen si to musíme umět říct. Spolupráce s Němci má u nás lepší zvuk než spolupráce uvnitř EU. My do světa chodíme přes sousedy. Což není na škodu. Možná že díky tomu budeme odvážnější a optimističtější v pohledu na ostatní svět.