Vytratil se étos stavět

Problémem Prahy není nedostatek nápadů, ale jejich realizace, říká

hrady nebo Ládví, máme celkem jasno – jsou to stabilizovaná území, která by se už neměla přílišměnit. Proto do metropolitního plánu můžeme přesně zakreslit, kudy vedou ulice, jak vysoké smějí být domy a podobně.

Pak jsou velké kusy města, které se budou stavět úplně znovu, jako jsou Bubny nebo Bohdalec. A tam ulice a náměstí nakreslit nemůžeme, protože tam žádné nejsou. Kdybychom to udělali, třeba bychom znemožnili, aby někdo přišel s lepší územní studií.

Proto tam regulace neurčujeme graficky, ale parametricky – řekneme, jaký podíl parků tam má být, jaký podíl ulic, kolik ploch pro školy a školky, jak velké smějí být domovní bloky. A určíme i výškovou regulaci. Zároveň doporučujeme, aby pro tato území vznikly ještě podrobnější plány – územní plány části Prahy, jakási druhá, podrobnější vrstva metropolitního plánu.

LN Je takto připravován územní plán i v jiných metropolích?

Ano. Metropolitní plán reaguje na zkušenosti z jiných měst. Příběh je všude podobný: v několika desetiletích po válce přišli plánovači s teorií, že město je třeba plánovat podle funkcí jednotlivých území – někde se má pracovat, jinde bydlet a jinde zase nakupovat. Brzy se však začalo ukazovat, že tímto způsobem plánovaná města nefungují.

Generuje to ohromné množství dopravy, všechno je daleko, lidé se pořád musejí přesouvat a nějaká část města je vždycky opuštěná – sídliště přes den, kanceláře v noci. Od funkčního plánování se proto všude ustupuje. Využití je navíc nejproměnlivější stránka architektury – v činžáku může vzniknout poliklinika, pak kanceláře, pak zase byty, vše během půl století. Klíčové proto spíš je, jak se dům chová k okolním domům, jestli vzniká příjemná ulice, jestli není příliš vysoký… A právě na to se snažíme zaměřovat.

LN Bude mít v novém plánu investor větší prostor pro rozhodování, jak pojmout své území?

Investor bude více svázán, bude mít jasnější regulaci. Na druhou stranu mu ale chceme poskytnout jistotu, že když stanovené parametry dodrží, nebude muset žádat o žádné změny územního plánu a celý proces výstavby bude rychlejší. Metropolitní plán je ale jen jedním z podkladů při rozhodování.

Vytvořila se určitá hysterie, že to, co je zachyceno na obrázku v plánu, bude v lokalitě i ve skutečnosti. Tak tomu ale není. Dělali jsme statistiku o územních změnách a o vydaných stavebních povoleních. A vůbec se to nepotkává. Na 80 procentech území, kde byl změněn územní plán, se nestaví. Na přípravu metropolitního plánu je absurdní tlak.

LN Co Praha a moderní architektura?

IPR je zastáncem toho, že do Prahy patří moderní architektura. Výrazné solitérní budovy, dominanty, by podle nás měly být veřejné instituce – vidět mají být budovy magistrátu, opery, knihoven… Naopak soukromá sféra, pokud staví moderní domy, by nápadná být neměla, nemají si hrát na výrazné solitéry.

Teď se mluví, že se v Praze postaví koncertní hala. Panuje shoda, že by měla stát na Vltavské. Pokud by se město odhodlalo investovat na povrchu a nikoli pod zemí, pak má smysl takovou investici směřovat tam, kde pomůže městu a vyvolá pozitivní efekt návazných investic. Nejslavnějším příkladem je londýnská Tate Gallery, která stojí na dříve mrtvém břehu Temže. Dnes je to živé místo.

Na Vltavské se potkávají dva problémy – severojižní magistrála a území bývalého nádraží Bubny. Není to dotvořené místo a investice by mu velmi slušela. Stálo by za to udělat velkou architektonickou soutěž.

V předchozím, jedenáctém pokračování 20dílného seriálu LN a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy vyšel rozhovor s architektem Davidem Vávrou. V následujícím, třináctém díle vyjde rozhovor s architektem Josefem Pleskotem.