Výchova velkou koalicí
Osobní výběr ze světového tisku
Svět upírá zraky na Německo a zítřejší volby. Kampaň působila rozhodnutě pro kancléřku, ba nudně, leč postřehy vybudit dokázala.
Jan Fleischhauer na blogu Spiegel Online píše, jak velká koalice, jeden z průvodních jevů éryMerkelové, změnila vnímání opozice a kritiky. V televizním duelu Merkelová–Schulz byl jedním z hostitelů novinář Claus Strunz. Mluví tak, že mu rozumí i lidé bez maturity. Ale když se zeptal, zda se kancléřka cítí odpovědná za téměř jistý vstup radikální pravice do sněmovny, a na to, proč tolik odmítnutých zájemců o azyl zůstává v zemi („kdy budou pryč?“), bylo zle. Důležitější než odpověď kancléřky jsou reakce lidí z branže.
Strunz byl pasován na populistu kopajícího za AfD. Christian Füller, šéfredaktor týdeníku Freitag, ho přirovnal k Adolfu Eichmannovi („ten dokázal deportovat lidi“). Mediální servis Meedia ho učinil odpovědným za ztrátu důvěry v žurnalistiku. Jeho „nečisté chování“prý otřáslo věrohodností celé branže. Odvrátí-li se teď od médií i ti, kteří jim dosud důvěřovali, pak kvůli novinářům jako Strunz.
Zvláštní. Skuhrá se na nudu a předvídatelnost kampaně, ale zkusí-li ji někdo oživit kritickou otázkou na migraci, je to prý v režii AfD. To se kancléřka smí kritizovat jen zleva? Strunz se vyjádřil nešikovně, ale jeho otázky si klade většina Němců. „Zřejmě nikoliv lidé, kteří chodí na redakční porady médií,“píše Fleischhauer. „Ale již personál v kantýně o patro níže nechápe, proč je snadnější do Německa bez pasu vcestovat než z něj bez pasu vycestovat.“
Úhrnem. Je-li tu novinář, jemuž lze vyčítat, že poškodil celou branži, pak Peter Frey, šéfredaktor televize ZDF. To on kývl před duelem na podmínky týmu kancléřky, neboť jinak prý Merkelová nepřijde. Kdyby byl skutečným novinářem, řekl by toto: „Ve studiu máme dvě židle. Rozhodne-li se kancléřka pro neúčast, zů- ZBYNĚK PETRÁČEK stane jedna židle volná a my se budeme 90 minut zabývat panem Schulzem.“
Novináři přece nemají fandit vládě. Té by měli nastavovat kritické zrcadlo. Ale za velké koalice se zrcadlo zkřiví. Podle Fleischhauera teď nabízí „slušnou“alternativu liberální FDP a „neslušnou“AfD. On sám chce hlavně návrat kritiky a opozice, proto prý zakroužkuje FDP.
*** Jenže ani kritika nemá být samoúčelná. Ilustruje to Dennis Sand, když v listu Die Welt rozebírá webovou (YouTube) debatu rapera Bushida a místopředsedkyně AfD von Storchové. To by přece měla být oponentura jako řemen, ale…
Pro informaci. Beatrix von Storchová je známá provokatérka. Když loni napsala na Facebook, že k ochraně hranic patří v krajním případě také střelba (i na ženy s dětmi), bylo to velké haló. Bushido je syn tuniského otce a německé matky, fa- nynky Karla Gotta, nejpopulárnější raper Německa a jeho doménou je gangstarap. A tito dva se sešli v restauraci u pomerančového džusu, aby – v rámci cyklu produkční firmy Hyperbole – diskutovali o politice a o islámu.
Začíná se politikou. V islámu není rovnoprávnost muže a ženy, nadhodí dáma z AfD. Ale je, namítá Bushido. A pokud ji tazatelka nevidí, tak za tím není chybějící rovnoprávnost muže a ženy v islámu, ale jen chybná interpretace chápání rovnosti muže a ženy v islámu. Jasno?
Pak se ptá Bushido. Kdybyste byla prezidentkou USA, distancovala byste se od demonstrací krajní pravice? Jasně, říká von Storchová. Tomu nevěřím, odpovídá Bushido. A hotovo.
Bushido pokračuje: Je si jist, že v Německu není jediný homosexuál, který by volil AfD. Von Storchová okamžitě zmíní Alici Weidelovou, špičkovou kandidátku AfD, která je lesba. Bushido se nevzdává: A ta skutečně existuje?
Úhrnem. Má-li toto být ukázkou otevřené kritiky a oponentury, vidíme další minus atmosféry velké koalice, která kritiku vytěsnila na podivné okraje.
Proč nebyla politika strachu na pranýři už před lety, když se pěstoval strach z jaderné energie, geneticky upravených potravin a globálního oteplování?
*** A teď zpátky na Spiegel Online. Christian Stöcker oponuje Janu Fleischhauerovi tím, že nudu volební kampaně chválí. Divadelník Christoph Schlingensief jednou řekl, že nic není tak zábavné jako strach ze smrti. V padajícím letadle se nikdo nenudí, že. A strach hraje v politické debatě velkou roli: strach z terorismu, z přistěhovalců, z islámu, z konspirací, ze ztráty interpretační svrchovanosti… Proto „Díky za nudu!“, jak zní nadpis Stöckerova příspěvku.
Na tom něco je, ale stejně. Proč nebyla politika strachu takto na pranýři už před lety, když se pěstoval strach z jaderné energie, geneticky upravených potravin a globálního oteplování? Že by existoval strach špatný a strach dobrý?