Připravují muslimizovanou Evropu
Když jsem mluvil o tom, že „jim“rádi dáme šanci na pokojný, klidný a křesťanský život na území Maďarska, myslel jsem tím všechny lidi ze Západu. Chtěl jsem tím jen říci, že když je Maďarsko obviňováno z toho, že nepřijímá cizince, tak tato formulace je nepřesná. Jedná se totiž o to, že Maďarsko nepřijímá lidi, z nichž má strach, že změní jeho kulturní identitu, ale vždy přijalo a vždy vítalo lidi, kteří nás chtěli nikoliv změnit, ale žít spolu s námi, kteří měli rádi naši kulturu a byli schopni s námi stanovovat společné cíle. Nevíme, co přinese budoucnost, a nepřejeme západní Evropě, aby se temné předpovědi naplnily. Nepřeji západní Evropě ani to, aby na vlastní kůži zažila demografickou budoucnost, která je již dnes odvoditelná z dat pomocí jednoduchých matematických vzorců. Jakkoli se dnes jeví ce, a to je otázka solidarity. Nejprve bych rád objasnil, že solidarita není cílem evropské kultury, nýbrž jen jejím prostředkem. Cílem evropské kultury je, aby lidé v ní narození žili v míru, bezpečí, svobodě a prosperitě, podle svých vlastních přesvědčení a hodnot. To je cílem evropské kultury. Solidarita je pouze nástrojem a tento nástroj nelze zaměnit za cíl.
Co to znamená? To znamená, že nikdy bychom neměli být solidární s myšlenkami, lidmi a etnickými skupinami, které mají za cíl změnit právě tu kulturu, která ve skutečnosti představuje podstatu, smysl a cíl evropské kultury.
Nesmíme být solidární se skupinami a myšlenkami, které jsou v rozporu s cíli evropské existence a kultury, neboť výsledkem této solidarity by bylo, že se vzdáváme sami sebe.
Přinášíme dva zásadně rozdílné pohledy na Evropu. Maďarský premiér Viktor Orbán i francouzský prezident Emmanuel Macron mají ve vlastní zemi značnou moc, citelně demontovali tradiční stranický systém a zároveň představují úplně odlišnou vizi Evropy. Viktor Orbán vychvaluje i liberální demokracii, ve svém projevu předneseném v rumunském Sedmihradsku říká, že křesťanskodemokratické strany opustily své křesťanské kořeny, a zároveň varuje před stranami sociálnědemokratickými, které prý připravují Evropu na předání svých území nějaké nové, smíšené a muslimizované Evropě. Země může být silná pouze tehdy, existuje-li ve strategických odvětvích většinové vlastnictví státu. Dnes v energetice, v bankovnictví i v médiích jednoznačně převažuje státní vlastnictví. Levicová politika ztratila půdu pod nohama a sociálnědemokratické strany již nejsou sociálnědemokratické. Opustil je proletariát, smím-li to tak formulovat.