Nebudeme soudit žádné náboženství
Na své vůbec první oficiální státní návštěvě v Řecku pronesl Emmanuel Macron projev o Evropě. Některá z jeho témat, jako je „oživení politického hrdinství“, se už objevila v rozsáhlém rozhovoru pro časopis Le Point, který vyšel 31. srpna. Část z prezidentových zásadních sdělení z tohoto rozhovoru nyní přetiskujeme.
Tři novináře liberálního týdeníku přivítal Macron v prvním patře Elysejského paláce. Devětatřicetiletý politik působil během celého rozhovoru velice soustředěně, dával si pozor na každé slovo – dobře věděl, že komentátoři se budou snažit každé jeho sdělení dekódovat a interpretovat. Stejně jako při volebních televizních debatách si během rozhovoru dělal Macron poznámky. Na rozdíl od svých předchůdců neztrácel čas řečmi o své letní dovolené nebo o stavu francouzského tisku. Na pracovním stole mu ležely dva telefony, složky s dokumenty a kniha o německé kancléřce Angele Merkelové. Hlavní výzdobu místnosti tvořila obří grafika Marianne od amerického výtvarníka Sheparda Faireyho, známého také pod pseudonymem Obey. od svého předchůdce Françoise Hollanda se tomuto termínu nevyhýbá, což potvrdil i v rozhovoru pro Le Point.
„Na jednu stranu je chyba říci, že terorismus, který známe dnes, nemá nic společného s politickým islamismem. Správné ale není ani říci, že jde o islámský terorismus, jak tvrdí někteří politici,“myslí si Macron a poukazuje na čtyři miliony Francouzů muslimského vyznání (některé zdroje odhadují počet muslimů v zemi na pět milionů – pozn. red.), které nechce jakkoliv spojovat s terorismem. Zároveň absolutně odmítá soudit jakékoliv náboženství.
Teroristy podle francouzského prezidenta živí frustrace, ať už sociální, ekonomická, historická, či současná. „Právě proto musí být naše odpověď na terorismus různorodá… bezpečnostní, ekonomická, kulturní i vzdělávací. Naše společnost potřebuje příběhy, sny, hrdinství,“tvrdí Macron. Hrdinstvím myslí hrdinství politické, které podle něj ve Francii vymizelo. I proto prý odcházejí mladí lidé bojovat za takzvaný Islámský stát do Sýrie – po zhlédnutí islamistických propagandistických videí jsou v jejich očích hrdiny právě teroristé. Znovuobjevit politické hrdinství tak Macron považuje za jednu z hlavních výzev pro politiky.
Druhá nejsilnější armáda
V druhé části rozhovoru, až po rozsáhlém prostoru věnovaném reformám francouzského pracovního trhu, mluví Macron o mezinárodněpolitických tématech, jako je obrana a Evropská unie.
Prezident především obhajoval své jednání, po němž následoval vynucený odchod velitele francouzských ozbrojených sil generála Pierra de Villierse, s nímž se letos nepohodl kvůli rozpočtovým škrtům. Poté, co mu Macron v červenci jasně řekl „jsem váš šéf“, respektovaný generál odešel z funkce.
„Byla to bouře ve sklenici vody, protože někteří lidé ztratili cit pro to, co znamená a jak funguje pátá republika,“myslí si Macron. „Kdybych nereagoval tak, jak jsem reagoval, titíž lidé by řekli, že jsem jako vůdce armády slabý.“
Šéf Elysejského paláce v rozhovoru přibližuje i své plány na „hlubokou reflexi“role armády a připomíná svůj plán na opětovné zavedení vojenské služby. „Chci, aby naše armáda zůstala jednotnou vojenskou mocností se skutečnou odstrašovací kapacitou. Zůstane první evropskou armádou a druhou ve svobodném světě,“věří Macron. Vysvětluje také, že v letech 2007 až 2014 docházelo ke snižování výdajů na armádu, to prý však už ukončil jeho předchůdce, a nyní tedy nastal čas na oživení. Tím Macron myslí nejen pořízení nové výzbroje, ale také dosažení požadavku Severoatlantické aliance vynakládat dvě procenta rozpočtu na obranu do roku 2025.
Evropa: je třeba přejít do ofenzivy
V části rozhovoru věnované Evropské unii Macron upozorňuje na to, že je přesvědčeným Evropanem, zároveň ale evropský projekt tvrdě kritizuje: „Evropa dnes funguje špatně, někdy ještě hůře, neboť už před deseti lety jsme ztratili nit… A brexit je jen dalším vyjádřením tohoto fenoménu.“
Macron proto volá po tom, aby se Unie více přihlásila k demokracii a dala slovo občanům. Aby dosáhl souhlasu evropských států, vydal se podle svých slov na turné po střední Evropě lobbovat za svůj projekt: aby Evropa znovu nalezla suverenitu. Právě z úst francouzského prezidenta by čtenář řeči o suverenitě příliš nečekal, vždyť Macron je stoupencem další integrace EU, včetně vytvoření společné ekonomické vlády nad eurozónou.
Suverenita, o níž hovoří, je ale jakási „transnacionální“, spíše evropská než národní. Macron už ve svém programu sliboval Evropu, která ochraňuje: „Evropa se specializuje na byrokracii, o to už nikdo nestojí. Leviatana každý přijme, když tu bude pro jeho ochranu,“vysvětluje. Za zcela zásadní považuje v tomto směru bitvu za ochranu strategických investic a navrhuje, aby bylo možné v případě strategických zájmů odmítnout ovládnutí evropských podniků zahraničím. Volá také po tom, aby se země napadené dumpingem mohly bránit uvalením celních poplatků. „Evropa to dnes dělá mnohem pomaleji než Spojené státy,“upozorňuje prezident.
EU podle něj pokročila i v otázce ochrany hranic, což je v kontextu uprchlické krize zvláště důležité. Prezident také připomněl své ambice v oblasti digitalizace a nových hranic Evropy. Zdůraznil, že v posledním trimestru – až po německých parlamentních volbách – přijde s novými konkrétními návrhy, mezi nimiž bude i společný rozpočet eurozóny.
Rozejít se s neokonzervatismem
Macron v rozhovoru hovoří též o geopolitice a krizi západního světa. Francie se musí stát velkou mocností, je to nezbytné, říká. Argumentuje současným stavem světa, kde je zpochybňováno multilaterální uspořádání vzniklé po druhé světové válce. Navíc ho zpochybňuje mocnost, jež byla až dosud jeho garantem, tedy Spojené státy. „Zažíváme krizi Západu. Západ se ztratil v morálně nevhodném intervencionalismu na Blízkém a Středním východě, stejně jako v severní Africe.“
Nechal tak vyrůst autoritářské režimy, jako je Saúdská Arábie, Turecko, Rusko, Írán.
Konkrétně na Saúdskou Arábii směřuje i jedna z dalších otázek: novináři se Macrona ptají, zda bude přehodnocovat vztahy s královstvím, které alžírský spisovatel Kámel Daúd označil za „Dáiš (hnutí Islámský stát – pozn. red.), který uspěl“. Macron s tímto hodnocením nesouhlasí a tvrdí, že realita je složitější a že s tamními lídry jednal o financování terorismu. Jak Saúdská Arábie, tak i Katar financovaly skupiny, které k terorismu přispěly.
„Naše bezpečnost, zájmy a hodnoty nebyly v posledních desetiletích nikdy tak zpochybňovány,“tvrdí Macron. „Je třeba skončit se špatně řízeným neokonzervatismem, který nás vedl k zásahům do vnitřní politiky států, abychom se nakonec ocitli v izolaci. V Libyi a Sýrii nás to vedlo ke krutým porážkám.“
Za nejdůležitější pro svoji zemi považuje francouzský prezident sousedskou politiku – v Africe, Maghrebu, na Blízkém a Středním východě. „V Iráku a Sýrii je to pro nás výzva, která bude stále méně vojenskou, i když je potřeba dokončit misi a zajistit mír. Politická výzva je stejně velká jako vojenské vítězství nad džihádisty,“zdůrazňuje šéf Elysejského paláce.
Na otázku, zda na mezinárodní scéně nahradil v roli „nejvíce cool chlápka“kanadského premiéra Justina Trudeaua, odpovídá Macron záporně: „Víte, na mezinárodní scéně není nic cool,“říká a připomíná, že je například nucen denně hovořit s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem.
Přinášíme dva zásadně rozdílné pohledy na Evropu. Maďarský premiér Viktor Orbán i francouzský prezident Emmanuel Macron mají ve vlastní zemi značnou moc, oba demontovali tradiční stranický systém a zároveň každý z nich představuje odlišnou vizi Evropy. „Nevidím sám sebe jako prezidenta Jupitera,“tvrdí v obsáhlém rozhovoru pro týdeník Le Point šéf Elysejského paláce. Emmanuel Macron v něm zhodnotil svých prvních sto dní vlády, mluvil o Evropě, boji proti terorismu i chystané reformě pracovního trhu. Bývalý ministr hospodářství věří, že obrátil stránku „po třech neúčinných desetiletích“. Na jednu stranu je chyba říci, že terorismus, který známe dnes, nemá nic společného s politickým islamismem. Správné ale není ani říci, že jde o islámský terorismus. Je třeba skončit se špatně řízeným neokonzervatismem, který nás vedl k zásahům do vnitřní politiky států. V Libyi a Sýrii nás to vedlo ke krutým porážkám.
Kromě tureckého autoritáře ale Macron jedná i s ruským vládcem Vladimirem Putinem nebo s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, tedy muži, kteří vyznávají zcela jiné hodnoty a razí naprosto jinou politiku než Elysejský palác. „Mluvím s každým. Velmi přímo a upřímně, i když dřív bývalo zvykem se tématům, která někoho rozčilují, vyhýbat. Tím, že s nimi nejdřív mluvím soukromě, k nim pak mohu přistupovat veřejně. Snažím se opravovat naprosté neshody a hledat společné body,“říká a dává příklad v dialogu s Putinem. Sice se s ním naprosto neshoduje v otázce konfliktu na Ukrajině, na potřebě chránit klima se však shodnou. Jistý pokrok už oba muži učinili i v otázce Sýrie. Macron přiznává, že odstranění Baššára Asada už není předběžnou podmínkou všeho, stále ale trvá na svých „červených liniích“: použití chemických zbraní a humanitárních dohodách. „Mám pocit, že se ruská pozice od naší konverzace ve Versailles změnila. To je má strategie: vést pravdivý a pragmatický diskurz.“
Koperníkovská revoluce
Zatímco v tomto textu se věnujeme převážně zahraničněpolitické části rozhovoru, jeho nejdelší část se týká domácí politiky: dlouho očekávané reformy francouzského pracovního trhu. Právě tu označují komentátoři za hlavní test pro mladého prezidenta. Už tento týden v úterý se ukázalo, že v prezidentském programu slíbené změny mají i své početné odpůrce a že liberalizace pracovního trhu nebude s ohledem na hrozby stávkami jednoduchá.
„Cílem akce není reformovat pracovní zákoník, snížit veřejné deficity, změnit správu státu nebo reformovat daňový systém. To jsou jen prostředky, nástroje k tomu, abychom došli k jiné věci: osvobodili energie,“říká prezident a mluví o koperníkovské revoluci. Oním osvobozením energií míní ukončit desetiletí podvádění, v nichž se sice země opájela hesly o rovnosti a bratrství, byla ale tvrdá vůči slabým, nespravedlivá a svázaná mnoha pravidly, i když se považovala za liberální.
Čtu si každý den
Na závěr rozhovoru Macron novinářům prozradil, že si každý den večer či v noci čte – přes léto přečetl román výše zmíněného Kámela Daúda Zabor, ou Les psaumes (Zabúr neboli Žalmy), četl ale také filozofii. „Když člověk zapomene číst, mýlí se,“domnívá se prezident, který také odmítl, že by trpěl opojením mocí. Jednak na to nemá čas, jednak nezapomíná, jak byl zvolen: „Nejsem hlupák, vím, že mnozí lidé jen chtěli udělat hráz proti Národní frontě,“uvědomuje si a přiznává, že si každý den připomíná moment, kdy ho vypískali dělníci v továrně firmy Whirlpool. Sám prý o sobě jako o „Jupiterovi politiky“nikdy nemluvil.
V tomto světě hlubokých změn má Francie všechno k tomu, aby uspěla. „Cíl je jediný: být silnější a snížit nerovnost,“uzavřel prezident rozhovor.
Stranu připravil Milan Rokos