Život a doba „něžného barbara“
Přezdívka „něžný barbar“je pevnou součástí hrabalovské mytologie. Pražská výstava s prostým názvem Vladimír Boudník ho ale ukazuje bez mýtů: jeho grafiky, život i způsob uvažování a projevu.
Grafik Vladimír Boudník (1924–1968) patří k osobnostem, jež se pohybovaly na okraji – oficiálního výtvarného umění, společnosti i veřejného zájmu. Je to dáno i tím, že jeho dráha spadala do dvou poválečných dekád, doby vzestupu a pak jen pozvolného uvolnění komunistické totality.
Boudník se nikdy neprofiloval jako výslovný nepřítel režimu, ale nikdy neudělal nic, co by se dalo vykládat jako sympatie s režimem. Byl ukázkou solitérství.
názorný obraz. Je to obraz člověka, který od útlého věku vyrůstal bez rodičů a do značné míry ho utvářelo prostředí dělnické reality. Boudník střídal průmyslovku, totální nasazení v Německu, grafickou školu a práci v ČKD Vysočany. Jako vyučený nástrojař i grafik se uplatnil v dílně, u rýsovacího prkna i v propagaci.
Dílenské či dělnické prostředí se zpětně odráželo v jeho výtvarném projevu. Inspirovaly ho plechy, šrouby nebo poško- zené nástroje. Vtloukal je do plátů, svařoval a ryl do nich, čímž vznikaly matrice pro grafiku. Říkal tomu aktivní grafika a přinášela jistý paradox. V ryze dělnickém prostředí dala po vytištění vznikat ryze abstraktním dílům. I proto je Boudník považován za předchůdce pozdějšího informelu. A ačkoliv své grafiky poprvé vystavil v dělnické kantýně, v jistých kruzích získaly cejch „shnilých pozůstatků starého buržoazního řádu“.
Výstava ale předvádí i jiné Boudníkovy aktivity. Jeho utopické apely ( Manifest národům), které rozesílal, bez odezvy, různým lidem či redakcím. Jím vymyšlený explosionalismus, který prosazoval zcela volnou tvorbu založenou na asociacích. Explosionalisté, Boudník s přáteli, vystupovali veřejně až do poloviny 50. let. Snažili se probouzet imaginaci například tím, že na starých zdech graficky upravovali odchlíplou omítku do podob, jež se nabízely. Bylo to umění pomíjivé, tudíž se zachovalo jen na pár vzácných fotografiích.
Více snímků předvádí Boudníka v prostředí bytu či ateliéru. A pak samozřejmě v 60. letech, kdy už mohl jakž takž normálně vystavovat. Leč právě v té době odešel ze života sebevraždou.
Vladimír Boudník. Muzeum hlavního města Prahy, Na Poříčí 22, Praha. Do 19. listopadu.