SPOLEČNOST A DOBA: JAK SE ŽILO NA SKLONKU MONARCHIE A ZA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

Vy mladí byste rajzovali pořád. Já kdysi taky. Jestli mě tady lazebník (prezidentův osobní lékař Adolf Maixner – pozn. red.) někam pošle na slunce, ještě bych jel, ale už ne pro potěšení. Kam bych se ještě rád podíval, než umřu, do Dánska. Byla tam ženina rodina. A pak je to sociálně zajímavá země.“Masarykova slova určená jeho tajemníkovi Vladimíru Kučerovi v roce 1927 před návratem ze zájezdu na Blízký východ dobře dokládají Masarykův přístup k cestování: radost z poznávání často kombinoval se sociologickým pozorováním moderní společnosti. Zjištěné poznatky pak srovnával s vývojem v ČSR.

Masarykovi v létě obvykle odjížděli mimo Prahu. K nejmilejším místům patřila slovenská Bystrička, kde rodina pravidelně pobývala od roku 1887. Pro děti to byla příležitost prožít letní čas v přírodě blízko obyčejných lidí, pro otce zase doba čerpání sil a odpočinku od pracovních povinností i politických pletich. Masaryk znal hodnotu fyzické i duševní práce, stejně tak si však uvědomoval potřebu volného času, zvláště v moderní industriální společnosti (viz 12. díl seriálu).

Cestování bral jako příležitost k poznávání a setkávání se s jinou kulturou a myšlením. Mezi českými politiky patřil k nejzcestovalejším; z osobních setkání i z korespondenčních styků pak těžil jak v odborné sféře, tak v politické práci.

Během války se pak jeho cesty staly ne- dílnou součástí činnosti v zahraničním odboji. Jeho pobyty vlastně mapují jednotlivá odbojová centra: zprvu ve Švýcarsku, Francii a Velké Británii, posléze v Rusku a USA, kde se postupně vytvářely podmínky pro úspěšnou propagandistickou a diplomatickou činnost i pro bojové vystoupení českých a slovenských vojáků na frontách světové války.

Inkognito, ale jen formální

Po vzniku republiky cestoval Masaryk již jako prezident, což přinášelo mnohá omezení. Důležité byly jeho cesty po republice, které pomáhaly stabilizovat nový stát a přispívaly k větší sounáležitosti obyvatelstva. Uskutečnil také několik soukromých zájezdů do ciziny pod jménem Thomas Marsden, inkognito bylo ovšem jen formální, lidé ho i v zahraničí poznávali a jeho přítomnost se pochopitelně neutajila. Takto navštívil ve 20. letech opakovaně Itálii, Francii včetně francouzské severní Afriky, Blízký východ a Řecko.

Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu byly Masarykovy výjezdy do zahraničí často spojené i s léčebným programem, povětšinou ovšem nešlo o oficiální návštěvy. Roku 1923, u příležitosti pátého výročí vzniku republiky, uskutečnil oficiální cestu do Francie, Belgie a Velké Británie, při které vzdal dík bývalým spojencům. Při své poslední větší cestě Masaryk krátce po svých 80. narozeninách na jaře 1930 zavítal na francouzskou Riviéru.