Pankáči a školní docházka

Stejně seš jen takovej pseudopankáč,“říkávám s oblibou Filipu Horáčkovi už asi čtvrt století. Nic na tom nemění, že kdysiměl skutečně punkovou kapelu Stalinovy oběti a že jeho současná, byť velmi zřídka vystupující skupina Prohrála v kartách má v repertoáru dost písniček, které by se za punkové klidně daly považovat. Prostě se tak přátelsky pošťuchujeme, no. Naposledy jsem mu to řekl teď minulý čtvrtek v pražské Stromovce. Dokonce jsem v žertu dodal, že se jeho pseudopankáčství definitivně potvrdilo. No uznejte – copak může hrát opravdu punková kapela před projekční plochou, na které svítí nápis „Děti patří do školy“?

Co se tam, v zahradní restauraci Tiskárna na vzduchu, odehrálo? Akce, jejíž hlavní atrakcí byl právě jediný letošní koncert Prohrála v kartách. Hrálo se pro neziskovku We Can. Ta se už od roku 2012 zabývá tím, že v oblasti kambodžského Angkoru buduje střední školu. Jak jsem ke svému překvapení zjistil o pauze, za projektem stojí bývalá hudební publicistka, která psávala jako Markéta Kučerová v „devadesátkách“kdekam včetně LN, pak jsem ji trochu ztratil z dohledu a dnes se coby filmová dokumentaristka a společnice neziskovky We Can s novým jménem Markéta Kratochvílová objevila právě tady. Mělo to svou logiku, pro Prohrála v kartách kdysi režírovala několik klipů.

Ten koncert byl bez ohledu na bohulibý účel skvělý, čtveřice na pódiu působila, skoro jako by byla uprostřed šňůry, tak se zdála rozehraná a odpíchnutá. Horáčkovy písničky nezestárly ani o den. Pokud patříte k pamětníkům a nebyli jste tam, litujte. Jako odpustek můžete prostřednictvím transparentního účtu 2900861518/2010 zaplatit nějakou tu cihlu na střední zemědělku v Angkoru.