Politická volenka
Televizní debaty letošní volby nerozhodnou
John Fitzgerald Kennedy se stal prezidentem USA i díky slavnému duelu na televizních obrazovkách s Richardem Nixonem v roce 1960. Lubomír Zaorálek není JFK. I když soudě podle ohlasů na jeho debatu s Andrejem Babišem avizovanou na předvečer hlasování na televizi Nova si to zřejmě někteří myslí. Poprask, který odpálil advokát Radek Pokorný, blízký přítel stále ještě úřadujícího předsedy vlády a také Zaorálkova spolustraníka Bohuslava Sobotky, vypadá jako by snad duel dvou nedávných kolegů v ministerských postech měl být přímo zlomovým bodem voleb. Nebude.
Především nejsme v roce 1960, kdy mnozí Američané poprvé v životě na vlastní oči spatřili mladého vitálního senátora zMassachusetts a proti němu pobledlého, potícího se tehdejšího viceprezidenta. Lídři českých politických stran o 57 let později překvapí snad jen barvou kravaty. Pokud jim tedy jejich profesionální týmy neporadí žádnou si nevzít, aby vypadali správně uvolněně. Jejich napudrované tváře na nás přece jen už příliš dlouho koukají doslova ze všech stran. V uplynulých volbách také vítězné a naopak absolutně prohrané duely přinesly nebo odvály nanejvýš jednotky procent hlasů a předpokládaný rozdíl mezi dvěma nejsilnějšími rivaly tak v předvečer voleb s největší pravděpodobností nezvrátí.
Varování dlouholetého šéfa rady pro reklamu Pokorného, že by výběr pouhých dvou kandidátů mohl způsobit zneplatnění celého hlasování, tak byl zjevně trochu úlet poplatný internetové sociální síti, kam byl adresován. Brněnské špičky české justice už ostatně několikrát ve svých rozhodnutích konstatovaly, že takový zásah do voleb musí být způsobilý opravdu výsledkem zahýbat, aby se musely opakovat. Komerční televizi se také dá jen těžko vyčítat, že si s ohledem na sledovanost vybrala divácky atraktivnější duel vedoucí dvojice politiků raději než překřikování šéfů všech partají.
O to zajímavější je podrážděná reakce právě ze strany menších rivalů v čele s Petrem Fialou a jeho ODS. Dříve hlavní pravicová strana si zjevně jen těžko zvyká, že už není jednou z nejvýznamnějších sil na české politické scéně a může nanejvýš přepočítávat svůj koaliční potenciál pro vítěze. To, jak moc by chtěli do debaty a následně do lože s předpokládanými vítězi, je v tom odhaluje dost jasně. A je také zprávou pro jejich voliče, která je zajímavější než celá kauza a nejspíš také zajímavější, než bude i ona debata. Jan Klesla