Záhadná kráska s citem pro humor
Oduševnělá krása Květu Fialovou předurčila k rolím žen vznešených, osudových a nedostupných. Měla přímo patent na šlechtičny a nebyla to jen kněžna z Babičky, do podobné role svůdné. ale zákeřné Marjy Nikolajevny Polozové ji obsadil třeba Václav Krška ve svém poetickém přepisu Turgeněvových Jarních vod, kde hrála spolu s mladičkým Vítem Olmerem, který ztvárnil její oběť Dimitrije Sanina. Hraběnkou byla i v Ostře sledovaných vlacích Jiřího Menzela. Anglickou lady Clarence si zahrála v parodii na brakovou literaturu Bořivoje Zemana Fantom z Morrisvillu a další kněžnu v komedii Adéla ještě nevečeřela. V takovém žánru se výtečně propojily její dvě polohy – na jedné straně femme fatale, na druhé žena se smyslem pro humor a nádherně jízlivou ironií. Květa vyznávala velmi originální pojetí humoru, ironii kombinovala s exaltovaností a vycházely z toho nesmírně vtipné postřehy a sarkasmy, někdy i docela drsné, které pronášela s nebeským pohledem a grácií. Květa Fialová si i za minulého režimu zachovala apolitické postoje, ona vlastně ani žádné údernice a traktoristky hrát nemohla. „Komunistům jsem se nikdy moc nehodila, což mělo tu výhodu, že mě nikdo k ničemu nenutil,“už dříve poznamenala.
K divadlu proti vůli rodičů
Na prahu dospívání ji potkal drastický zážitek, v Borohrádku u Hradce Králové ji s pistolí u hlavy znásilnili dva sovětští vojáci, přihlížela pak jejich popravě před nastoupeným plukem. Dlouho o tom mlčela, věděli to jen kolegové a přátelé. Médiím to prozradila až po roce 1990, ale ovlivnilo ji to na celý život. A i když jistě s nadsázkou pronášela, že muži jsou nepovedený poddruh, cestu k normálnímu vztahu s mužem si musela hledat sama. Našla ho až v manželství s režisérem Pavlem Hášou, které skončilo až jeho smrtí. V roce 1962 se jim narodila dcera Zuzana. Herečka patřila k ženám, které obestírá tajemství a je přirozenou součástí jejího půvabu. Také se zajímala o orientální vědy a náboženství, zejména o buddhismus, ale také ji přitahoval okultismus.
Pocházela ze slovensko-české rodiny, umělecké sklony zřejmě podědila po matce sochařce a malířce, rodina se ze Slovenska musela odstěhovat v roce 1938. Po válce matka odešla zpět na Slovensko a Květa v roce 1946 začínala jako osmnáctiletá coby elévka v Českém Těšíně. Tento krok ovšem učinila proti vůli rodičů. Otec, plukovník letectva, byl prý velmi přísný a Květa i její sestra se ho bály. Asi to myslel dobře, ale výchova se mu nepovedla.
V Těšíně pobyla rok, pak odešla na konzervatoř a po ní absolvovala brněnskou JAMU. Byla šťastná, že se dostala do divadla, ale prý vlastně ani nevěděla, proč se pro něj rozhodla. Nic jiného ji nenapadlo, nicméně byla ochotná čekat do tří v noci na vlak nebo jezdit v náklaďáku na kulisách. Po několika působeních v oblastních divadlech po celé republice – hrála například i vMartině, kde si vylep- šila slovenštinu – ji v roce 1958 Jan Werich nabídl angažmá v Divadle ABC, po vzniku Městských divadel pražských (MDP) v roce 1962 přešla do tohoto svazku a zůstala zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. U příležitosti sedmdesátých narozenin v roce 1999 vzpomínala v LN na začátky uWericha: „Bylo to velmi prozaické – Gabriela Vránová a Jaroslava Adamová byly v jiném stavu a Werich potřeboval rychle doplnit soubor. Nabídl mně, abych hrála Kateřinu v Baladě z hadrů. Pak jsem zaskakovala v Jezinkách a Bezinkách. Teď po čtyřiceti letech budu v této hře hrát znovu se Stellou Zázvorkovou. Ještě mám starý text a v něm zaškrtané repliky mladé dívky, zatímco nyní budu hrát starou bábu.“
V Městských divadlech se brzo zavedla v konverzačních komediích a v pozdějším věku se specializovala na výstřední staré dámy. Hrála v mnoha komediích a fraškách, od Feydeaua přes De Filippa až po Camolettiho, účinkovala také v Horníčkových hrách, hrála i roli Amy ve slavné Charleyově tetě. Komediální repertoár byl důležitou součástí dramaturgie MDP a herecký typ Fialové v něm byl svým způsobem nenahraditelný. Dobře se ale uplatnila i ve vážnější části dramaturgie. Přízračná a ledová byla třeba její postava Luny v poetickém Lorkově dramatu Krvavá svatba nebo roztomile potrhlá Konstancie v Bláznivé ze Chaillot (obojí režie Karel Kříž).
Navždy Tornádo Lou
Jednou z jejích prvních rolí v MDP byla Charlotta ve slavné Ornestově inscenaci Marceauova Vajíčka, dobře se doplňovala s děsivým cynismem hlavního hrdiny Václava Vosky. V 90. letech hostovala na své někdejší mateřské scéně i jinde, často v agenturních divadlech. Například v ABC nastudovala s režisérem Ladislavem Vymětalem hru Harold a Maude, v hlavní ženské roli okouzlující a potrhlé staré dámy, která mladého přítele probudí k životu, „vystřídala“Marii Rosůlkovou, jež léta před ní v této roli slavila úspěchy v partnerství s Viktorem Preissem. Fialové sekundoval Filip Blažek. Než se s profesí rozloučila, ještě spolupracovala se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti.
Nejslavnější filmovou rolí Květy Fialové byla bezpochyby Tornádo Lou v Lipského filmu Limoná- dový Joe aneb Koňská opera. Parodii herečka milovala a dokázala tuto polohu vystihnout s nezapomenutelnou elegancí a vtipem, takovou femme fatale z šestákových románů uměla zahrát snad jen ona. Už jen jak velkolepě v černé róbě scházela po schodech v saloonu mezi bandu zloduchů, v ruce cigaretovou špičku, svůdně přimhouřené oči, žena vamp, kterou poválečný český film skoro neznal. Záhadnost byla její doménou, a tak ji neminula ani role špionky ve filmu Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. V 70. a 80. letech byla hodně obsazovaná v televizi, do inscenací i seriálů, například její kuplířka a andělíčkářka v Partiích krásného dragouna byla skvělou studií okouzlující amorálnosti.
Květa Fialová svému celoživotnímu traumatu čelila programovým optimismem a říkala, že věří v dobré konce. „Neměla jsem moc šťastné dětství, prošla jsem citovými peripetiemi – něco jsem zřejmě měla v osudu, něco jsem si zavinila sama. Jak je vidět, vše se v dobré obrátilo, optimismus člověku dokáže nesmírně ulehčit. A dá i schopnost vidět prožité události v lepším světle.“
Herečka Květa Fialová, jedinečná femme fatale českého filmu i divadla, zemřela včera v Praze po dlouhé těžké nemoci ve věku 88 let.