„Jste báječné divadlo, ale chybím vám já“
Do Slováckého divadla vtrhla Květa Fialová jako lavina, vzpomíná jeho emeritní ředitel a režisér Igor Stránský
Mé setkání s Květou Fialovou bylo až překotné. Hráli jsme tenkrát ve Slováckém divadle Naše furianty. Vůbec jsem nevěděl, že je v hledišti přítomna paní Květa. To jsem poznal až v pauze představení, kdy do mé kanceláře Květa vtrhla téměř jako lavina se slovy: „Jste báječné divadlo. Jediné, co mu chybí, jsem já!“
Zdvořile jsem se usmíval, protože při tomto našem prvním setkání jsem nevěděl, co si mám vlastně myslet. Dělá si legraci? Ale proč? Květa mi se sladkým úsměvem sdělila: „Na konci představení to spolu probereme.“A odešla zpět do hlediště. A po představení na mě vybalila další hotovou věc. „Řediteli, nasadíš do repertoáru Harolda a Maude. Už jsem to sice hrála v MDP, ale váš herec Pepíček Kubáník je ideální Harold, takže jdeme do toho.“Já jsem opět rozpačitě sdělil, že to není tak jednoduché, protože příprava nového dramaturgického plánu je téměř u konce. Ale hlavně jsem váhal, protože jsem na tuto inscenaci, která se u nás před léty hrála, neměl ty nejlepší vzpomínky. „Dobře, tak si to rozmysli, řediteli, ale hlavně s tím pohni.“A elegantně opustila budovu Slováckého divadla.
Ještě ten večer jsem si Harolda a Maude našel v divadelní knihovně a na jeden zátah hru přečetl. A bylo jasno. Květa Fialová může být báječná Maude a Pepa Kubáník tím ideálním partnerem skutečně je. Třetí den jsem telefonoval značil, že se bude muset podřídit mé režijní koncepci a případným textovým úpravám. „Miláčku, já neumím hrát přes kopírák. Připrav smlouvu.“A bylo hotovo.
Práce s Květou po celé zkušební období byla úžasná. Ona, na prahu osmdesátky, vitalitou mnohdy převyšovala své kolegy na jevišti. Byla to práce tvůrčí a bezkonfliktní. A lidé z kanceláří a dalších mimojevištních provozů tajně ze zákulisí sledovali Květinu úžasnou práci. Po premiéře byl úspěch skvělý. O Harolda aMaude byl zájem v celém Česku. Až s dojetím jsem přijal zprávu, že Květa patří mezi finalistky v soutěži o Thálii. A když pak tu cenu v Národním divadle dostala, byl to jeden z nejkrásnějších okamžiků v mém divadelním životě.