Tělo je jen takový traktor na duši
Květa Fialová v rozhovoru pro Pátek LN v roce 2003 mluvila o tom, proč má ráda stáří a nesnáší politiku, sport a sex
LN Jaké se vám zdají sny? Spíš hezké, nebo úzkostné?
Většinou horory. I když ne každej den, proboha! Často se mi zdá o smrti. Buď že já jsem někoho zabila, přišlo se na to a jdou pro mě. Ale velice často se mi taky zdává sen, že stojím ve frontě, vepředu je lékař v bílým plášti a každýmu, kdo přijde na řadu, propíchne srdce. Hází naše těla na takový hromady, duše už je mimo. Pak musíme zpátky do těla. Cítím, jak je nepříjemný lézt do těch ztuhlých rukou. A pak musím znovu do fronty.
LN Neděláte si legraci? Máte pověst pozitivně naladěného člověka, kterého nic nerozhází. A v noci taková hrůza?
Jakože si to vymejšlím? Ne, já jsem při tom dokonce ze spaní křičela. Ale taky se mi někdy zdají krásný barevný sny o přírodě a zvířátkách.
LN Už několik desetiletí říkáte novinářům, že nenávidíte politiku, sport a sex a milujete svoje stáří. Můžeme to trochu rozebrat? Vám opravdu nevadí, že hůř vidíte, máte horší paměť, ochabuje vám kůže...?
Tak právě ta kůže se mi strašně líbí. Víte, dřív ta pleť vypadala, jako když pletete hladce. A teď je to, jako když háčkujete dlouhý sloupky. Já to miluju, že mám ruce jako stará krůta.
LN Není to jenom taková zábavná póza? A neříkáte to jenom proto, že s tím stejně nejde nic dělat?
Já myslím, že ne, mě to opravdu potěšuje. A sedět v té Charonově loďce, jako už sedím já, je skutečně osvobozující. Rozhlížíte se kolem sebe a už po ničem netoužíte. Když je člověk mladej, myslí jenom na sebe a stará se většinou hlavně o blbosti, například jak vypadá. Samozřejmě, že se dneska umeju a učešu, ale jinak se sebou neprovozuju žádný úpravný taškařice. Když člověk zestárne, je to trochu, jako by už nebyl, už se skoro nevnímá. Skoro všecko už je jenom kolem něho, jestli mi rozumíte.
LN Když je stáří tak skvělé, tak proč si potom tolik starých lidí stěžuje?
Mně hodně starých lidí říká: „Děkujeme, že nás učíte stárnout.“Ono to ale není jenom v tom, že se člověk dožije stáří ve zdraví. Podívejte, já měla pár in- farktů, mám bypass, na čas jsem dokonce oslepla na jedno oko. Ale to všecko ke stáří patří, s tím musíte počítat. Tělo je jenom takový traktor na duši, není zas tak důležitý.
LN Nemáte prý ráda politiku. Co vám na ní vadí?
Já jsem si vždycky myslela, že politik se obětuje pro stát. A zatím zjišťuju, že je to naopak, že u nás většinou stát obětují politici pro sebe. To mi asi vadí nejvíc. A taky si myslím, i když samozřejmě nehoruju pro vládu jedné strany, že ty hádky našich stran, na to by se měli ti pánové scházet někde v hospodě, a ne v parlamentu. A že je škoda, že prezidentem u nás není třeba dalajlama nebo nějaká jiná etická, duchovní osobnost se sociálním cítěním, která by pomáhala těm nejpotřebnějším.
LN Co vám vadí na sportu?
Já totiž nemám ráda zvuky a při sportu se hodně hlučí. Můj muž se kouká na sportovní přenosy, a když tam křičej gól nebo něco takovýho, je to pro mě hodně nepříjemný. To mi v domácnosti vadí. Já jsem si ještě v životě nepustila rádio. A když už si pustím televizi, tak bez zvuku. Taky mi vadí, že už je zase ze sportu byznys. Něco jinýho jsou ale paralympionici, ti mě dojímají.
LN Říkáte, že nenávidíte sex. To máte odjakživa?
Myslím, že ano. Ten můj příběh asi znáte, jak mě, když mi bylo patnáct, znásilnili dva Rusové s pistolí u hlavy...
LN Takže od té doby jste na muže zanevřela?
Od té doby. Jako mladá jsem se samozřejmě zamilovávala. A myslívala jsem si, že muži a ženy jsou stejné bytosti. Ale zjistila jsem, mně je tak trapný, že je tady s náma heterosexuál ( podívá se směrem k fotografo- vi), že to není pravda. Chlap, když dosáhne svého, tak tím to pro něj končí. Kdežto pro babu to teprve začíná. A ženská miluje vždycky spíš poeticky. Takže když jsem to zjistila, začala jsem se radši přátelit s dámama nebo se čtyřprocentními muži.
LN Vás by bavil svět bez mužů?
( rezolutně) No jistě! Ale bez zvířat ne. LN Nebyla by to bez mužů nuda?
Ne. Oni, až na výjimky, jako jsou geniální malíři, lékaři a tak, ničí svět.
Já myslím, že Pánbůh dělal muže jako prvního...
LN ... takže nevyzkoušený prototyp?
No. A teprve pak přišly na řadu baby. A to už to uměl.
Sedět v té Charonově loďce, jako už sedím já, je skutečně osvobozující. Rozhlížíte se kolem sebe a už po ničem netoužíte.