Za AfD „kope“rasistka lačnící po moci
Za protiimigrační Alternativu pro Německo (AfD) se poslankyní stala její volební lídryně Alice Weidelová. Chytrá žena, jež mluví čínsky a žije v lesbickém vztahu, ale také oportunistka a rasistka.
BERLÍN/PRAHA „Charismatická, atraktivní, inteligentní, s řečnickým nadáním. A zjevně ochotná obětovat veškeré principy tomu, aby se dostala k moci.“Tak charakterizoval před časem Alici Weidelovou komentátor německého týdeníku Die Zeit. Při pohledu na výsledek nedělních voleb do Spolkového sněmu se zdá, že v tomto směru kalkul mladé političce vyšel. Její pravicově populistická Alternativa pro Německo (AfD) totiž z volebního klání vyšla jako třetí nejsilnější politická formace. A o Weidelové se mluví jako o budoucí předsedkyni parlamentní frakce této protiimigrační a protiislámské strany.
Na rozdíl od svých kolegů z tradičních stran je přitom 38letá Weidelová v politice nováčkem, až donedávna se veřejně nijak neangažovala. Strávila poklidné dětství v západoněmeckém Vestfálsku. Na gymnáziu byla premiantkou, následovalo studium ekonomie ukončené doktorským titulem s červeným diplomem. Během psaní disertační práce na téma budoucnosti čínského důchodového systému se stihla naučit čínsky. Pracovala v investiční společnosti Goldman Sachs, později působila jako firemní konzultantka. Podle všeho měla nakročeno k hvězdné kariéře ve světě financí. O politiku se dlouho nijak nezajímala. Co jí ale nikdo nemohl upřít, byly obrovská ctižádost a touha po profesním úspěchu.
PROFIL
Podle některých komentátorů to byly právě velké ambice, které mladou ekonomku do politiky přivedly. Do právě založené AfD vstoupila v roce 2013 a hned o rok později byla zvolena do předsednictva strany. V souladu se svým vzděláním se od začátku zaměřila na ekonomické otázky a brojila proti snahám o bezpodmínečnou záchranu eura. Když byla letos v dubnu na stranickém sjezdu zvolena, aby spolu se 76letým Alexandrem Gaulandem vedla AfD do spolkových voleb, překvapila však nečekaně ostrým projevem. Vášnivě se v něm opřela do muslimů a přistěhovalců s tím, že „politická korektnost patří na smetiště dějin“. Sklidila bouřlivé ovace.
Vzdělaná a inteligentní Weidelová se neštítí protiislámské a protipřistěhovalecké rétoriky, jakou praktikují další členové AfD. Ve chvíli, kdy přijde řeč na rodinnou politiku, je ale o poznání smířlivější. Ve svém programu strana prosazuje tradiční rodinu, kterou tvoří „otec, matka a děti“. Weidelová však žije v lesbickém vztahu se švýcarskou filmařkou šrílanského původu, se kterou vychovává dvě děti. Ona sama ve své sexuální orientaci a současně členství v AfD rozpor nevidí: největší nebezpečí pro současné Německo podle ní představují muslimové, kteří terorizují také homosexuály. A právě její strana je „tou jedinou, která se zasazuje o právo a pořádek“.
Pečlivě budovaná image bojovnice proti imigrantům ale nedávno utrpěla trhliny: týdeník Die Zeit přišel se zjištěním, že Weidelová ve svém domě ve švýcarském Bielu jako výpomoc načerno zaměstnávala žadatelku o azyl ze Sýrie. Politička se ale brání s tím, že dotyčnou nezaměstnávala, šlo prý pouze o přátelský kontakt s uprchlicí, která je navíc křesťanského vyznání.
Skandální e-mail
Do jaké míry Weidelová skutečně sama věří tomu, co hlásá? Může být ambiciózní ekonomka, která žije v registrovaném lesbickém partnerství a doposud se pohybovala spíš v intelektuálním prostředí, opravdu přesvědčenou rasistkou? Podle německého politologa Jürgena Faltera zůstávají úmysly nové hvězdy AfD nejasné, politička ale zjevně „přistoupila na pravidla hry“své strany. „V jejím případě účel světí prostředky. A tím účelem je získat co nejvíc volebních hlasů, pomocí kterých by se dostala do Bundestagu,“uvedl ještě před volbami Falter pro časopis Focus. Proti tomu, že Alice Weidelová pouze účelově převzala rétoriku své strany, ale mluví její soukromý e-mail pocházející z února 2013, o jehož existenci informoval deník Welt am Sonntag. Politička v něm nenávistně píše o „nekulturních národech, jako jsou Arabové a Romové, které zaplavují Německo a ničí tamní občanskou společnost“. Vládu Angely Merkelové označuje za „svině“a „loutky vítěznýchmocností druhé světové války“. Weidelová nejprve e-mail odmítla jako zfalšovaný. Poté, co redakce listu Welt am Sonntag zveřejnila další důkazy, už ale autorství elektronické zprávy nepopírá.