Zdražit pivo
Zvýšení daní má být jen částí protialkoholní politiky
e my, obyvatelé Česka, moc „chlastáme“, je informace nepřekvapivá a vyvolá v každém druhém spíš uchechtnutí a následně nějakou peprnou opileckou historku. A v tom je problém, podle Státního zdravotního ústavu pije rizikově víc než půl milionu z nás, a to nemluvíme o těch, kteří mají se závislostí pracovní, zdravotní či společenské problémy.
Když se konečně stát rozhoupal a uznal, že i legální drogy jsou problémem, je nanejvýš správné, že při přípravě národní strategie pro boj s drogami bychom měli diskutovat o tom, jaké řešení je nejlepší. Pokud včera národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil navrhoval buď zvýšení spotřební daně, nebo stanovení ceny za gram alkoholu, uvažujme o tom bez emocí. Ale hlavně se ptejme politiků. Ti totiž, nikoli odborníci, rozhodnou, jak se u nás bude regulovat a potlačovat podhoubí alkoholismu.
Samotné zvýšení daně nemusí automaticky znamenat příliv peněz do zdravotnictví, protože i kdyby se například povedlo převést část spotřební daně pod tento resort, rozhodně to neznamená, že peníze půjdou na prevenci a léčbu závislostí. Například dosluhující ministr zdravotnictví Ludvík by rád peníze ze spotřební daně přesměroval do nemocnic – na údržbu a obnovu budov. To je sice bohulibé, ale v závislosti to nikomu nepomůže.
Politici, asi nejlépe příští sněmovna, by měli o státní protidrogové politice rozhodnout, říci, z jakých zdrojů bude financována, a pak nechat odborníky pracovat. Abychom slavili úspěch, musí být politika státu racionální, dlouhodobá, soustavná a nikoli pod vlivem lobbistů.
Přílišné radikalizace se bát nemusíme, ostatně žádné plošné zákazy prodeje alkoholu se tu nechystaly ani v reakci na metanolovou aféru v roce 2012. Od té doby se ovšem téměř nijak nesnížila dostupnost alkoholu a například prodej panáků v plastovém kelímku na pokladnách některých obchodů funguje i dnes. S dlouhodobostí a soustavností to bude problém, ačkoli můžeme mít jednu vládu, která bude mít jasný názor, ta další může vše změnit, nebo „jenom“celému programu snížit příjem prostředků. A o lobbistech možná ani nemluvme, vždyť výrobcům alkoholu jde hlavně o peníze, a tedy jejich zájmem není, aby populace pila střídmě nebo vůbec, ale aby pila soustavně a vydržela to co nejdéle – říkají tomu rozumné pití.
Od monarchie přes první republiku až po komunisty vždy stát v alkoholu viděl nebezpečí. My nikoli. Martin Zvěřina