Žraloci z Liďáku

Namísto o potřebné se ČSSD stará o finančníky

Některé předvolební nápady se dají rovnou přepisovat do učebnic jako příklady častých a opakovaných chyb a nesmyslů. Třeba plán sociálnědemokratického poslance Štěpána Stupčuka a pražského esa Petra Dolínka, podle něhož má stát koupit dluhy těch, kdo je nejsou schopni splácet, se dá pedagogicky využít hned několikrát. V ekonomii může ilustrovat pojem morální hazard aneb proč není dobré lidem říkat, že se nemusí starat o to, kolik utrácí, protože to za ně nakonec stejně zaplatí někdo jiný. Politologové pak určitě ocení příspěvek do kapitoly s názvem Nákladný populismus na poslední chvíli, který stejně nebude fungovat.

Vysvědčením práce levicové strany, která čtyři roky drží post premiéra i ministerstvo práce a sociálních věcí, jsou totiž hlavně předvolební reportáže Saši Uhlové o těch nejchudších, jejichž problémem jsou často právě exekuce kvůli dluhům. Namísto koncepčního řešení pro ty, o které se má moderní sociální demokracie starat především, se však ČSSD na poslední chvíli rozhodla pomoci naopak těm, kdo lidi v nouzi do svízelné situace dostali. Nad odkupem dluhů do dvaceti tisíc, a do deseti tisíc navíc v plné výši zamlaskají právě „finanční žraloci“, různé úvěrové firmy nabízející půjčky za astronomické náklady a splátkové společnosti. Případně ti, kdo celé balíky nedobytných dluhů kupují za zlomek hodnoty. Celý nápad tak může skončit i v brožurce Jak vydělat na státu miliardy snadno a rychle. Pokud si ovšem v Lidovém domě myslí, že jsou voliči tak hloupí a skočí jim na takový trik, čeká je za necelý měsíc překvapení taktéž přímo učebnicové. Jan Klesla