SPOLEČNOST A DOBA: JAK SE ŽILO NA SKLONKU MONARCHIE A ZA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Období patnácti let před vypuknutím světové války naplnila velká vleklá mezinárodní krize. V Evropě se proti sobě postavily dva bloky v podobě Trojspolku (Německo, Rakousko-Uhersko, Itálie) a Dohody (Francie, Británie, Rusko). Jejich spory pokrývaly nejen Evropu, ale celý svět od Číny až po jižní Afriku. Nejpalčivějším místem však byl Balkán, kde se střetaly zájmy habsburské monarchie s Ruskem.
Rusko usilovalo o proniknutí do Středomoří, rakouským zájmem bylo držet status quo a hrát na Balkáně vedoucí roli. Politika Vídně ovšem narážela nejen na Petrohrad, nýbrž i na ambice Srbska, kde v roce 1903 proběhl státní převrat. Ten vynesl na trůn rod Karaďorděvičů, tradičních rakouských rivalů. Ze Srbska se čím dál častěji ozývaly hlasy volající po sjednocení Jihoslovanů, což bylo nemyslitelné bez vytržení Chorvatů, Slovinců a části Srbů z habsburské říše.
Rakousko srbským choutkám nejprve čelilo „prasečí válkou“, tedy celní politikou, posléze i anexí Bosny a Hercegoviny (1908), kterou z pověření velmocí okupovalo od roku 1878. Anexe přivedla Evropu na práh války, Rusko se ale nakonec stáhlo – a „stařičký mocnář“dostal k 60. výročí vlády od svých diplomatů skutečně originální dárek, jenž poprvé zhmotnil část tradiční císařské titulatury: „vždy rozmnožitel říše“.
C. a k. ministerstvo zahraničí se ovšem rozhodlo, že z balkánských událostí vytvoří odstrašující příklad pro zbytek monarchie. Na základě zfalšovaných dokumentů připravilo vykonstruované obvinění půlstovky jihoslovanských politiků z velezrady. V tzv. záhřebském procesu byli roku 1909 odsouzeni k vysokým trestům. Cílem bylo nejen legitimizovat anexi, ale také překazit sbližování srbských a chorvatských politiků.
T. G. M. vstupuje na světovou scénu
Proces – a s ním související dílčí soudní kauzy (Friedjungova a Vasičova aféra) – sledovala celá Evropa. Toho využil T. G. Masaryk, který na parlamentní půdě obvinil vládu z falšování dokumentů a výrazně tak přispěl k následnému osvobození obžalovaných. Masaryk svým neohroženým vystupováním získal pozornost světového tisku a navázal kontakty, které mu v letech války přišly vhod.
Situace se však dále vyhrocovala. V letech 1912–1913 proběhly dvě balkánské války. První byla namířena proti Turecku, jež koalice pod vedením Srbska prakticky vytlačila z Evropy. Druhá se pak rozhořela při dělení turecké kořisti. Rakousko, které ani v jednom z konfliktů aktivně nebojovalo, však situace diplomaticky využilo a zasadilo se o vznik nezávislé Albánie. Odřízlo tak Srbům cestu k moři, po němž tolik toužili. Atmosféra zhoustla, takže stačilo už jen škrtnout – vypálit oněch pověstných „sedm kulí ze Sarajeva“.