Křesla a klid

Sociální demokraté už ani nepředstírají, že chtějí volby vyhrát, touží ale získat tolik procent, aby se udrželi druzí, a pokud možno ve vládě. Nepodaří-li se jim plán 15procentního zisku hlasů naplnit, což je pravděpodobné, obávají se vnitrostranické řeže hned po volbách.

Obojí lze chápat. Všichni funkcionáři by se rádi udrželi v pozicích a málokdo se rád zabývá neradostnou budoucností. Leč sociální demokraty nic jiného nečeká, proč se tedy pořádné řeži vyhýbat. Ostatně vypadá to, že jako jediná z tradičních stran si oproti minulým volbám v říjnu polepší ODS, která si své personální zemětřesení již prožila.

Co může občerstvit politickou stranu víc než výměna vůdců a programové hledání? ČSSD se též, na rozdíl od jiných uskupení, nemusí bát, že po výměně předsedy zanikne. Optimisté by řekli vzhůru do destrukce, pouze tahle cesta vede k nějakému příštímu sociálnědemokratickému premiérovi. Věří ale ještě vůbec někdo v Lidovém domě v ideály stranických otců zakladatelů? Více čtěte na straně 2