Divoké katalánské sémě
Bývalé Aragonské království těžce nese ekonomické přerozdělování či zbavení pojmu „katalánský národ“. I proto katalánský parlament ovládla aliance různých separatistických stran, i proto nikdo netuší, jak dnešní referendum o nezávislosti dopadne. Španělsko zažívá nejhorší krizi od roku 1981, kdy se generálové pokusili o vojenský puč.
řinu skříňku. S tím ale zase nesouhlasí Katalánci a jejich tradiční separatistické tendence v napjaté atmosféře sílí. Mimochodem už před třemi lety se v oblasti hlasovalo o odtržení. Mezi tehdejší nezávislou konzultací a nynějším plebiscitem je však rozdíl.
„Tentokrát je to závazné,“řekl Lidovým novinám Vicent Partal, šéfredaktor nejčtenějšího katalánského zpravodajského portálu VilaWeb. „Hlasování je podloženo zákonem o referendu na sebeurčení, který schválil katalánský parlament,“dodal. Zjednodušeně řečeno, zatímco v listopadu 2014 hlasování organizovaly občanské spolky, tentokrát za ním stojí přímo katalánská vláda neboli Generalitat. „Pokud volba potvrdí oddělení, Katalánsko do osmačtyřiceti hodin po zveřejnění konečných výsledků vyhlásí nezávislost. Jestliže vyhraje setrvání, rozpustí se parlament a uskuteční se nové autonomní volby,“shrnul Partal.
Naštvaní stoupenci jednoty
Jak hlasování – bude-li se konat – dopadne, není vůbec jisté. Stoupenci nezávislosti jsou v poslední době hodně slyšet, mnozí Katalánci si ale přejí zůstat ve Španělsku. Řadě z nich vadí mimo jiné i způsob, jakým poslanci začátkem září schválili nový zákon, podle nějž k vyhlášení nezávislosti postačí, když návrh v referendu získá prostou většinu hlasů bez ohledu na účast. Ve 135členné sněmovně pro něj zvedlo ruku 72 zákonodárců (z vládní aliance dvou separatistických stran: Společně pro ano a Kandidátka lidové jednoty), jedenáct poslanců se zdrželo a ti z opozice na protest odešli, přičemž na svých křeslech nechali katalánské a španělské vlajky.
Narychlo spíchnutá „hurá akce“(téma referenda zaznělo poprvé teprve v červnu) separatistů postrádala podle mnohých Katalánců jakoukoli politickou kulturu. Rozhodnutí rozlítilo také Madrid, který věc poslal k Ústavnímu soudu, jenž debatu anuloval. Rajoy rovněž navrhl začít některé přední katalánské politiky včetně místního předsedy vlády Carlese Puigdemonta či šéfky parlamentu Carme Forcadellové trestně stíhat. Katalánské vedení ale od svého záměru neustoupilo, byť zářijové průzkumy ukázaly, že touha místních po samostatnosti mírně klesla – ze zhruba 45 procent na něco přes čtyřicet. Nynější počínání centrální vlády – vyslání policistů, zadržení více než tuctu zastupitelů z řad separatistů a snaha za každou cenu znemožnit konání referenda – však příznivcům nezávislosti znovu nahrává.
„Lidé jsou překvapení a naštvaní z opatření, která provádí španělská vláda. Mnohým, včetně těch, kteří nezávislosti nefandí, vadí zatýkání a mobilizace policie ze zbytku země,“popsal Lidovým novinám Jaume Martin, středoškolský učitel z Barcelony. „Myslím, že teď není tématem ani tak nezávislost, jako spíše samotné ohrožení svobody. Je možné, že počet stoupenců nezávislosti ještě vzroste, protože někteří se cítí poníženi a obávají se vládních represí,“dodal pedagog, který před třemi lety samostatnost regionu v nezávislém hlasování odmítl. „Budu určitě volit, ještě ale nevím jak. Nechtěl jsem nezávislost, nyní ale váhám,“přiznal v půli týdne Martin, podle nějž separatisté posilují i kvůli tvrdošíjnému odmítání centrální vlády přistoupit k dialogu s katalánskými představiteli.
„Je to pro mě hodně smutné, protože jsem mnohokrát viděl, jak nákaza nacionalismem vstupuje lidem pod kůži, vzdělané a kultivované nevyjímaje,“řekl Ramiro Villapadierna, někdejší válečný zpravodaj v bývalé Jugoslávii, nyní vedoucí španělského centra Instituto Cervantes v Berlíně. „Vidím to ryze prakticky: nacionalismus je krádež občanských práv části populace a pouhé maskování narcistického pocitu výjimečnosti. V tomto případě se skupina zkorumpovaných politiků – bez demokratické většiny – pokouší uzmout ústavní, sociální, pracovní a zdravotní právo všem Kataláncům, kteří žijí mimo své autonomní společenství, přičemž o totéž hodlá obrat Španěly, kteří pobývají v Katalánsku,“ dodal Villapadierna, jenž pochází zMadridu, ale jeho prarodiče byli Katalánci.
Naznačil tak těžkosti, jimž by samostatné Katalánsko mohlo čelit. K všeobecně nejčastěji skloňovaným obavám patří možné vyloučení z Evropské unie, což by průmyslový region se 7,5 milionu obyvatel zásadně poznamenalo. Odchod z EU v případě vytvoření nového samostatného státu víceméně potvrdil i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Zbylé evropské země dosud vesměs shodně reagovaly prohlášením, že vnitřní záležitosti Španělska nebudou komentovat. Naopak americký prezident Donald Trump tento týden při oficiální návštěvě španělského premiéra v USA otevřeně podpořil jednotu království.
„To se dalo čekat. Žádná vláda nebude riskovat dobré vztahy se španělským kabinetem, dokud katalánský lid nedá jasný mandát,“řekl Lidovým novinám Alber Royo, generální tajemník katalánské vlády pro veřejnou diplomacii. Royo zároveň odmítl obavy z potíží v rámci Unie. „Španělská vláda se dostala do paradoxní situace. Vykřikuje, že Katalánsko neuzná, ale zároveň tvrdí, že po vyhlášení nezávislosti budeme okamžitě vyloučeni z EU. To nás ale přece bude muset nejprve uznat,“uvedl a dodal, že se nebojí obtíží s obchodními dohodami. Bude se hledat pragmatická cesta, která je v zájmu Unie i Katalánska. Nikdo jistě nemá zájem si škodit,“dodal Royo, podle kterého by se samotnému Katalánsku dařilo lépe.
Chtějí nás pohřbít
Tisíce mladých Katalánců přišly ve čtvrtek vyslovit stejné přání do barcelonských ulic s transparenty „Dejte nám svobodu“či „Chtějí nás pohřbít, ale nevědí, že jsme semínka“. Demonstrace zástupců katalánských škol a univerzit patřila k dosud největším manifestacím uplynulých dnů. Že právě mladí patří k nejrychleji rostoucí skupině příznivců nezávislosti, ukazují i sociologické průzkumy v oblasti.
Mladší ročníky, které již vyrostly v bilingvním prostředí, nepamatují diktaturu generála Franciska Franka, jenž v zemi tvrdě potlačoval jakékoli náznaky autonomních projevů včetně používání místního jazyka katalánštiny. Dějepisem je pro ně i období po Frankově smrti (1975) a následná čtyřletá cesta k demokracii, jejíž tváří se stal někdejší král Juan Car- los I. a kterou završilo schválení nové, výše zmíněné ústavy.
Mnohým z nich se ale do paměti vryla hluboká ekonomická krize posledních let a frustrace jejich o něco starších kolegů a známých. Španělsko patří k evropským zemím, které ekonomické potíže ochromily bezmála na dekádu.
„Když se levicová mládež začala bouřit kvůli krizi, nacionalistická vláda v Katalánsku se bála, že ztratí moc, a tak všechno obrátila proti Madridu. Vždyť v parlamentu nyní bok po boku útočí proti centrální vládě někdejší rivalové. Tomu se říká vytváření nepřítele,“popsal Villapadierna, podle kterého k vyhrocení situace jistě přispěla ekonomická krize, ale i mnohaletá vláda zkorumpovaných politiků. Na druhou stranu korupční skandály zasáhly v posledních letech většinu španělských oblastí a politických stran, i vládní Lidovou stranu. Ostatně sám premiér Rajoy semusel zpovídat odpovědným orgánům kvůli podezření z korupce.
Téma katalánské nezávislosti znovu ožilo před osmi lety. Až do roku 2010 autonomní společenství spíše posilovala. V roce 2006 španělská vláda souhlasila s rozšířením pravomocí Katalánska – region získal možnost vlastní finanční kontroly a status „národ“. Jenže právě ten mu Ústavní soud o čtyři roky později zrušil. Separatistické tendence začaly znovu doutnat.
A vzňaly se o dva roky později, když si katalánská vláda musela půjčit z centrální státní kasy. Generalitat prohlásila, že region, který táhne velkou část španělské ekonomiky a vytváří pětinu španělského HDP, do státní kasy přispívá více než kdokoli jiný, zatímco nazpět získává zdaleka nejméně (až později se ukázalo, že nejvíce platí Madrid). Katalánci, obecně pyšní na své rozumné hospodaření, vyšli do ulic. Žádali změnu ústavy z roku 1978, vyhlášení referenda a konec „ždímání“Katalánska ve prospěch chudých oblastí, třeba vyprahlé Andalusie. Další rok už bylo demonstrantů skoro milion a před dvěma lety katalánský parlament ovládla přímo aliance separatistických stran. To bylo dříve takřka nemyslitelné. Zítra se chtějí katalánští příznivci samostatnosti posunout zase o krok dál.
Lidé jsou překvapení a naštvaní z opatření, která provádí španělská vláda. I těm, kteří nezávislosti nefandí, vadí zatýkání a mobilizace policie ze zbytku země.
Autorka je novinářka a hispanistka, vedla zahraniční redakci LN