19.

Aby mohlo vzniknout Československo, musel Masaryk během války přesvědčit mocnosti k souhlasu

Stalo se to večer 24. října 1914, necelé tři měsíce po vypuknutí války. V Rotterdamu v neutrálním Nizozemí se tajně sešli dva muži, kteří se znali již z dob před válkou: T. G. Masaryk a skotský slavista Robert William Seton-Watson, který měl kontakty na britském ministerstvu zahraničních věcí. Masaryk mu vysvětlil svůj plán vzniku samostatného českého státu rozšířeného o Slovensko. Tvrdil, že plán předem projednal s představiteli hlavních českých politických stran a získal jejich podporu (což ve skutečnosti nebyla pravda). Svůj program chtěl představit dohodovým vládám.

Takto spiklenecky začínala Masarykova odbojová akce. Dohodové mocnosti (Velká Británie, Francie a Rusko) přitom v té době vůbec neuvažovaly o rozbití Rakouska-Uherska. Chtěly jej pouze odloučit od Německa a přimět k vystoupení z války. Masaryk to věděl, a přesto se rozhodl, že se pokusí o nemožné: změní spojenecký postoj.

T. G. M. poprvé proti monarchii

Když odjížděl v prosinci 1914 do zahraničí, myslel si, že se ještě vrátí. Od tohoto úmyslu jej ale odradilo v únoru 1915 varování, že bude zatčen. „Měl jsem v úmyslu vrátit se domů ještě jednou, avšak nebylo to již bezpečné. Celý náš národ byl proti válce. Nemohl jsem stát při takové příležitosti stranou a vykoupit mlčením bezpečnost svou a své rodiny; v tomto požáru starého světa je povinností každého promluvit, jednat a napomáhat stvoření světa nového,“napsal téhož roku do Ameriky.

Zůstal tedy, společně s dcerou Olgou, v neutrálním Švýcarsku. Navazoval a vylepšoval kontakty s českými a slovenskými krajany a dohodovými politiky, akademiky i žurnalisty. Především však jasně formuloval své politické představy. Za první jeho veřejné vystoupení proti Rakousku-Uhersku je považován projev při Husových oslavách v Curychu v červenci 1915, kde řekl: „Je naší povinností pro svobodu svého národa podniknouti vše, co je v naší moci.“

Po příchodu blízkého spolupracovníka Edvarda Beneše do Paříže v září 1915 si Masaryk zvolil jako své sídlo Londýn. Atmosféra v Anglii, ovlivněná válečnou propagandou, byla vůči cizincům ostražitá. I když Masaryk vyměnil rakouský pas za srbský, byl podezřelý. Policii bylo totiž divné, že majitel srbského pasu je narozen na Moravě – a vyšetřovala jej. Masarykovo první ubytování v penzionu byl jeden skromně zařízený pokoj, k jehož vý- bavě patřila špatně topící plynová kamna. Masaryk tak často trpěl nachlazením. Do města jezdil podzemní drahou půl hodiny, ale ze zdravotních důvodů hodně chodil pěšky.

Na podzim začal přednášet na nově zřízené Škole slovanských studií při Londýnské univerzitě. V této době se postupně začal utvářet triumvirát Masaryk, Beneš, Štefánik. Právě oni nakonec stanuli v čele Česko-slovenské národní rady (ČSNR), vrcholného orgánu českoslo- venského zahraničního odboje. O rok později se jim podařilo dosáhnout prvního úspěchu: 10. ledna 1917 vydaly dohodové státy nótu o svých válečných cílech, jež obsahuje větu o „osvobození Italů, Slovanů, Rumunů a Čechoslováků od cizí nadvlády“.

Masaryk se sice usídlil v Londýně, ale již od roku 1916 vážně přemýšlel, že odjede do Ruska. Carská ruská vláda měla sice k hnutí Čechů a Slováků určité sympatie, překážela jí ale prozápadní a liberál- ní politická orientace ČSNR. Když počátkem března 1917 vypukla proticarská revoluce, začalo se Rusko Masarykovi jevit jako vhodná základna. V květnu proto – s britským pasem na jméno Thomas Marsden – vyrazil lodí ze Skotska.

Jeho cílem bylo přesvědčit ruskou vládu k podpoře zřízení československých dobrovolnických jednotek. Jenže slibný vývoj v Rusku bolševickým převratem v noci ze 7. na 8. listopadu skončil a sovětské Rusko uzavřelo 3. března 1918 v Brestu s Německem a Rakousko-Uherskem mírovou smlouva a vystoupilo z války. Masaryk proto Rusko 7. března opustil a přes Sibiř, Koreu, Japonsko a Kanadu odjel do USA.

Důležitý americký souhlas

V květnu 1918 zažil velkolepé přivítání krajany v Chicagu. Dne 30. května 1918 se pak sešel v Pittsburghu s představiteli českých a slovenských organizací. Vlivná Slovenská liga podmínila svou podporu myšlence společného státu tím, že Slovensko získá v novém státě atributy vlastní státnosti. Výsledkem byla dohoda, podle které má být příští stát republikou, ve které Slovensko získá úplnou autonomii. Masaryk také navázal kontakt s představitelem amerických Rusínů Hrihoryjem Žatkovičem, se nímž jednal o připojení Podkarpatské Rusi.

Důležité ale bylo setkání s prezidentem Woodrovem Wilsonem. Toho Masaryk potřeboval přesvědčit, že program pouhé autonomie národů Rakouska-Uherska, jak jej Wilson formuloval v bodě 10 svého programu rekonstrukce Evropy z 8. ledna 1918, je již vývojem překonaný a jedinou cestou je úplná samostatnost.

Na audienci čekal až do 19. června 1918, kdy se oba muži konečně setkali. Do konce války se pak sešli ještě dvakrát. Wilson zprvu váhal, bourat Rakousko-Uhersko se mu nechtělo, ale nakonec názor změnil. Dozvěděl se totiž, že Velká Británie a Francie již stejně daly k rozčlenění Rakouska souhlas.

V Paříži se tak 14. září ČSNR přetvořila v prozatímní československou vládu. O čtyři dny později vydal Masaryk jejím jménem ve Washingtonu deklaraci oznamující vznik samostatného československého státu, který Spojenci bezprostředně nato uznali. Československo tak vzniklo de iure ještě předtím, než se tento stát v Praze 28. října stal realitou. Masaryk u toho však nebyl: na půdu státu, o jehož samostatnost se zasloužil největší měrou, vstoupil až za dva měsíce – již jako jeho prezident.