Výdejny zdraví
Zdravotnictví je v zajetí jalových slibů a podbízení
eské zdravotnictví funguje, v mnoha ohledech dokonce výtečně. Pokud se díváme na dostupnost, kvalitu či poměr cena/výkon, pak tuzemské zdravotnictví patří k těm nejlepším na světě. Existuje samozřejmě spousta problematických míst a rozhodně nelze tvrdit, že by nebylo možné ušetřit, aniž by to pacient pocítil. Zdravotnictví zůstává funkční hlavně zásluhou odpovědných a disciplinovaných lékařů, stojících na různých úrovních řízení, nikoli na základě absolutně nekoncepčních nápadů politiků.
Velká Británie je velice hrdá na svůj zdravotní systém, jednu z jeho zakladatelek Florence Nightingalovou si připomínali i v rámci zahajovacího ceremoniálu londýnských olympijských her v roce 2012. Jenže britský zdravotnický systém již dlouhá léta není tím, za co jej Britové považují; ve světě je spíš dáván za příklad dysfunkčnosti. Když jdete na ostrovech k praktikovi, má na vás vyhrazený přesný počet minut a smíte přijít jen s jedním problémem, takže vás nesmí bolet koleno a zároveň nesmíte mít zažívací potíže.
Abychom nedopadli jako Britové, musíme systém připravit na to, že náklady na zdravotnictví půjdou neustále nahoru; nejen kvůli tomu, že musíme srovnat platy lékařů i sester, ale zejména kvůli novým technologiím, ty jsou obrovsky nákladné. Dalším faktorem, s nímž se systém musí vyrovnat, je stárnutí a dlouhověkost populace a nároky tohoto segmentu na přiměřenou péči. To nejsou úkoly triviální a ten kdo hlásá, že vše vyřešíme pouhým přidáváním peněz, je buď hlupák, nebo nezodpovědný populista. Za prvé zdroje žádného státu nejsou neomezené a za druhé, kde je racionalita třeba hrazení extrémně drahé léčby pro pár jedinců na jedné straně, když nezbude na nějakou jinou chorobu pro desítky tisíc ostatních na straně druhé? Odpovědi na podobná dilemata nemohou být z principu výsledkem odborné medicínské debaty, ale debaty politické a má je završit politické rozhodnutí.
Potřebu reformy vám potvrdí každý druhý lékař od praktiků po šéfy klinik. V naší politické kultuře ale už mnoho let neexistuje příklad, kdy by se všechny relevantní politické síly shodly na nějaké reformě a tu pak nejen prosadily, ale též na ni setrvaly. Proto tahle vláda, a patrně i ta příští, jen „údržbaří“. Zkuste se zeptat kteréhokoli politika, proč by neměla být zavřena malá nemocnice v jeho regionu, i když je z hlediska dostupnosti, kvality i racionality zbytná. Martin Zvěřina