SPOLEČNOST A DOBA: JAK SE ŽILO NA SKLONKU MONARCHIE A ZA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

Když Masaryk slavil 7. března v rodinném kruhu narozeniny, dostával šest růží. „Otec měl růže velmi rád, zvláště červené. Šest růží za šest členů rodiny: za matku a nás pět dětí, včetně Elinky, která s námi byla nakrátko,“vzpomínala v padesátých letech jeho dcera Olga. S jednoduchou soukromou oslavou kontrastovaly mohutné, důkladně připravované prvorepublikové oslavy prezidentových narozenin. Nezadaly si se slavením 28. října, hlavního svátku republiky. A v lecčems navazovaly na dřívější oslavy narozenin císaře Františka Josefa I.

Sedmý březen se pravidelně připomínal v tisku a slavnostními shromážděními. Vysazovaly se Masarykovy lípy, odhalovaly pamětní desky, stavěly se sochy, nebo se k nim alespoň pokládaly základy. Masarykovo jméno se dostávalo do místní topografie – do názvů ulic, parků, institucí či turistických tras. Dokonce vycházely příručky o tom, jak správně 7. březen připomenout.

Největší oslavy proběhly v roce 1930, kdy bylo Masarykovi osmdesát. Národní shromáždění schválilo 26. února zákon s textem „Masaryk se zasloužil o stát“. S tím souvisel dar 20 milionů korun, jejž chtělMasaryk věnovat podle svého vlastního uvážení na kulturní a humanitární účely. Finanční obnos se však stal předmětem příkrých odsudků a komunisté, fašisté a němečtí a maďarští nacionalisté oslavy bojkotovali.

Samy oslavy narozenin trvaly více než týden. Na Hrad mířily tisíce darů – koberce, knihy, obrazy, ručníky, plédy, bačkory, vyšívané polštáře, stříbro, bábovky, lopata i zouvák. Nakonec byla 20. dubna otevřena ve Vladislavském sále výstava, na kterou zase proudily davy lidí. Trvala čtrnáct dní a bylo na ní vystaveno na 1300 darů. Všechny položky byly evidovány; některé dárky byly spotřebovány, jiné zůstaly v majetku rodiny, některé dostal Červený kříž a další se staly součástí muzea darů a Masarykovy knihovny.

Nedám si kaziti obchod!

Sedmý březen ale býval i dnem protestů – byla pošpiněna československá vlajka či počmárán portrét T. G. Masaryka. Takovéto incidenty, jež se odehrávaly především v národnostně smíšených či německých oblastech, pak byly projednávány i v parlamentu. Jako případ Jindřicha Tschiedela, majitele továrny na výrobu pian v Teplicích-Šanově, jenž nařídil, aby jeho nájemnice, česká učitelka, odstranila z oken pokoje 7. března 1920 československé vlaječky. Odůvodňoval to tím, že „je obchodníkem a že si nedá takovými věcmi kaziti obchod“.

Podobné protesty však nikdy nenabyly takových rozměrů, aby nějak ohrozily mohutné oficiální oslavy. Jakkoli ale byly velkolepé, státem uznaným svátkem se Masarykovy narozeniny v meziválečném Československu nestaly. K tomu došlo až v roce 1946, roku 1953 byly ale novým zákonem o svátcích zrušeny.