Za nové začátky
Proč opět toužíme po novém – velmi rizikovém, ba krajně nebezpečném – začátku, ptá se na závěr své knihy Opuštěná společnost Erik Tabery. A dodává: „Vždyť může být opět jen novým koncem.“Tím novým začátkem míní celkový odvrat od polistopadového konsenzu, který propagují nejrůznější populistické strany a který může v nadcházejících volbách získat nebývalou podporu.
éfredaktor Respektu má pocit, že česká společnost byla v posledních letech – podobně jako v minulosti – opuštěna politiky. Politici přestali určovat směr, loď jede setrvačností a to, že neztroskotala, je dáno jen tím, že se před přídí neobjevil žádný útes. O místo u kormidla, opuštěné tradičními politiky, se perou různí populisté, kteří se předhánějí v tom, kdo strhne davy méně proveditelnými sliby.
Erik Tabery poměřuje naši současnost a vlastně celé české moderní dějiny dvěma velikány: Masarykem a Havlem. Tito titáni podle něj naložili na bedra malého státu silné mravní hodnoty a dokázali společnost vést správným směrem. Dnes nám tu takové osobnosti chybějí, tradiční politici vize nemají a populisté se vymezují proti stávajícím poměrům nebo slibují nesplnitelné. Že byli Masaryk i Havel také reálpolitici – a přinejmenším v Masarykově případě můžeme s odstupem a znalostí archi- vů říci, že nezřídka jednal podle hesla účel světí prostředky – to Tabery pomíjí.
Také Taberyho burcování před populisty je dost selektivní. Za hlavní nebezpečí považuje Andreje Babiše, který je v knize zmíněn 114krát, zatímco takový Tomio Okamura si vysloužil jen 11 zmínek. Jistě, podle současných volebních preferencí nemíří Okamura do Strakovy akademie, ale na druhou stranu jeho myšlenkový svět je – měřeno Masarykem i Havlem – mnohem zavrženíhodnější. Je také otázka, zda hnutí ANO, které je čtyři roky u moci, můžeme ještě považovat za protestní stranu – byť se tak samo prezentuje – a zda jeho populismus není srovnatelný s tím, co předvádějí tradiční strany (Tabery si tu více všímá pouze Václava Klause jr.). Další vlivné populisty dneška, kteří mají velkou šanci dostat se do parlamentu, Piráty, zmiňuje autor jen v jedné marginální poznámce.
Mají demokratičtí politici reprezentovat zájmy svých voličů, i když jsou hloupé nebo škodlivé, nebo se mají snažit občany přesvědčit, že jejich vlastní vize je hodná podpory?
Tabery ve své inspirativní knize, kterou vydalo na sklonku léta nakladatelství Paseka, klade obtížnou otázku politického vůdcovství. Mají demokratičtí politici reprezentovat zájmy svých voličů, i když jsou hloupé nebo škodlivé, nebo se mají snažit občany přesvědčit, že jejich vlastní vize je hodná podpory?
V každém případě platí, že Masaryk a Havel, kteří své představy dokázali vnutit většině společnosti, by se nikdy nedostali na vrchol, nebýt dějinných zvratů, k nimž přispěli jen malým dílem. Nebýt oněch „nových začátků“v roce 1918 a 1989, nestali by se Masaryk a Havel inspirátory mas, ale jen kroužků svých příznivců. Touha začít či zažít něco nového je lidem asi vrozená a těžko od ní politiku izolovat.