Rituální policejní sebeobrana
Fungování dnešní policie se vrací k modelům předlistopadové Veřejné bezpečnosti
Pravidlo, že zločin má vždy náskok před policií, vede někdy k zajímavým situacím. V aktuálním příběhu zajistila náskok před policií obyčejná průmyslová kamera. V Plzni byl policisty v civilu zablokován a napaden řidič, jenž je upozornil na jejich riskantní jízdu. Podstatnou část incidentu zaznamenala kamera ve voze napadeného řidiče.
Před volně jedoucí auto se zprava nadrzle vecpe jiný vůz. Postižený zabrání nehodě a reaguje nad poměry delikátně, žádné troubení, najíždění – jen blikne, taková uměřená výtka frackům vepředu. Pak už zablokování, vyběhnuvší delikventi, hrdelní skřeky a audio požitek z jejich slovníku hodného prezidenta republiky, fyzické napadení postiženého řidiče dvoučlennou přesilou se zbraní i beze zbraně. Nešlo o zfetované dealery, po nichž bude vyhlášeno veřejné pátrání. Útočníci se posléze ukázali býti vysokými důstojníky speciálního policejního útvaru. Není známo, zda byli zfetovaní.
Sám příběh je banální, tedy nejsme-li jeho obětí. Evidentní trestný delikt, jehož průběh je zaznamenán.
Co bude podstatné, je jeho pokračování.
Mazaná prolhanost
Vše svědčí o tom, že nastupuje kolektivní sebeobranný systém Policie České republiky. Mladší generace tápou, ale pamětníci Veřejné bezpečnosti jsou ve stavu plného déj`a vu. Nic se nemění, ani logika, ani jazyk, ani bezostyšná mazaná prolhanost.
Nový prvek ve staré hře, kamera, nejprve způsobil zmatek. Mluvčí policie sdělí, že s „podobným jednáním“se „neztotožňujeme“. Vojensky organizovaný ozbrojený sbor se umí jen bezmocně „neztotožnit“! Velí tam někdo?
Pak se ale systém rozběhne a policie spustí standardní model obrany v situaci, kdy nemůže zapírat (zase ta kamera). Odsoudila předmětné jednání (kdovíproč „předmětné“, ale zní to kompetentně). Pak sdělila, že dotyční nebyli dosud kázeňsky řešeni. Pokud vás napadne, že řešit lze problém, nebo zločin, ale ne jeho pachatele, nechápete pravidla rituální policejní sebeobrany. Prakticky to nejspíš zname- ná, že oběti jejich předchozích zábav zatím nikdy nebyly kamerami vybaveny. Bylo by zajímavé zjistit, kolikrát tito policejní útočníci někoho obvinili z útoku na úřední osobu, totiž na sebe. Základní figura policejní sebeobrany totiž spočívá v protiútoku – obvinění zmláceného z útoku na sebe sama. Něco mi říká, že na dotyčné hrdiny bylo útočeno často.
No a nakonec policie sdělila, že učinila opatření, aby se podobné jednání neopakovalo. Jste klidnější? Víte už vše? Zdálo by se, že první, co je třeba udělat, je postavit agresory mimo službu. To se však nestalo. To pamětníkovi napovídá, že systém začne fungovat naplno.
Věc bude pokračovat takto: dotyční policisté uvedou, že postižený jel nebezpečně, oni jej sledovali a jejich manévr vlastně směřoval k zastavení nebezpečného vozidla, tedy k ochraně životů a zdraví (variantou může být hlášení, že navlas stejný vůz byl podezřelý z transportu drog nebo zbraní).
Útok pěstí do obličeje řidiče se stane hmatem a chvatem sebeobrany. Vyražení mobilního telefonu z ruky oběti bude vysvětleno tím, že mohlo jít o palnou zbraň nebo taser. Poslední finesou bude obvinění zbitého řidiče z útoku na úřední osobu. I když tomu- to osudu asi unikne; to pro ten náskok v podobě kamery.
Jak to vím? Nevím. Ale jsem ochoten uzavřít sázku. Neboť co vím, je, že fungování policie se vrací k modelům staré Veřejné bezpečnosti. Včetně typologického výběru policejních šéfů, včetně ustálených směšně toporných frází, jež mají bezobsažným sdělením dodat úřední vážnosti. A stále stejná neochota podrobit se veřejné kontrole a manipulace k beztrestnosti svých mocenských svévolí.
Před časem hledala veřejnost tajemný policejní pokyn policistům k šikanám demonstrantů proti čínské návštěvě, dokonce pokyn k podpoře čínských tlup, útočících na povolenou demonstraci. Jsem přesvědčen, že takový pokyn neexistoval. Jde zase jen o tu recyklovanou psychologii Veřejné bezpečnosti, o ten esprit de corps policie, o tendenci k nadřazení pořádku (a jeho ochránců) demokracii a zákonu. A v tomhle klimatu se dobře daří frustrovaným typům, co milují černé mercedesy a rádi si uhodí, a jak to vypadá, i rádi zamíří pistolí do živého.
Vedení takové policie už dávno nemá co dělat na svých místech a dotyční dva pistolníci u policie stejně tak. Staví totiž policii proti veřejnosti a kompromitují i slušné policisty, které jsem zaplať pánbůh u dnešní policie také potkal. Nicméně, jak policejní prezident, tak plzeňští delikventi zatím nerušeně brání své funkce obvyklými hmaty a chvaty sebeobrany. V právním státě se tomu říká zneužití pravomoci a posléze maření vyšetřování a je to trestné.
Jde zase o tu recyklovanou psychologii VB, o ten esprit de corps policie, o tendenci k nadřazení pořádku (a jeho ochránců) demokracii a zákonem. A v tomhle klimatu se dobře daří frustrovaným typům, co milují černé mercedesy a rádi si uhodí.