Masarykovo odcházení

Nezhasl, ale dohořel, řekl o svém otci Jan Masaryk

Masaryk jistě cítil úlevu odchodu. Mnohé se změnilo: přestaly audience, nejezdilo tolik hostů, k pravidelným návštěvníkům však stále patřili Edvard a Hana Benešovi. Zmenšil se počet personálu, odešla Hradní stráž. Jízdu na koni vystřídala vyjížďka v kočáře či v autě. Rychlíky stavěly v Lánech už jen na požádání. Masarykův domov ležel stranou stále se komplikujícího a agresivnějšího světa, ve kterém základy republiky znejistěly.

Na Lánech přestaly živé, rušné dny. Tajemník František Škarvan vzpomínal na Masarykovo tiché stáří. Tomu však stále docházela bohatá korespondence a nechal si předčítat referáty z novin. Pokud se mu líbil, poděkoval slovem dík, slovo gratias vyjadřovalo již velkou míru spokojenosti. S nesnázemi stáří se pokoušel vyrovnat. Když se ho dcera Alice zeptala, zda mu není líto, že nemůže dělat to co dříve, odpověděl: „To mi nepřekáží, já se mám dobře. Mám čas přemýšlet.“

Fenoménem smrti se Masaryk zabýval od mládí. Sám se smrti neobával a pravděpodobně akceptoval názor své manželky Charlotty, že je to jenom přechod z jedné světnice do druhé. Masaryk zažil velké, masové pohřby 19. století – národní demonstrace, kdy se mrtvý stal majetkem všech. Pohřeb byl pro něj přirozenou součástí rodinného rituálu, ale věděl, že v jeho případě bude uspořádán státní a národní obřad, největší za dobu trvání republiky. Myslel na něj i v srpnu 1934, kdy se mu zdravotně přitížilo.

Ve společnosti Jana Masaryka a Edvarda Beneše mluvil o své smrti (když mu bylo zdravotně zle, mluvil anglicky nebo směsí angličtiny a češtiny): „I must arrange my death – they will make veliký funus – let them do it … Češi love funus – nejradši mají funus – tak ať ho mají … People fear death, but it’s nothing fearful – you must only buy new cloth and above all funus – They love funus right away when they finish tak se namažou – and they are happy again.“Možná se nám jeho slova o tom, že Češi mají rádi funus, namažou se a jsou zase šťastní a že není třeba se bát smrti, mohou zdát příliš pragmatická, ale možná právě ona doplňují obraz tohoto komplikovaného muže, který nechtěl umřít na jaře ani v plném létě.