SPOLEČNOST A DOBA: JAK SE ŽILO NA SKLONKU MONARCHIE A ZA ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY
Místo, kam má být první prezident pochován, se stalo předmětem mnoha diskusí. Zapojil se do nich dokonce i sám Masaryk – v březnu 1930 se účastnil pohřbu Aloise Jiráska a přitom řekl: „Tož to je generální zkouška na můj funus… ale já chci po smrti bydlet na lánském hřbitově“.
Množily se nejrůznější nápady – místo pod Španělským sálem či monolitem na Pražském hradě, výstavba pantheonu na Hradě nebo místo u letohrádku Hvězda. Na úvahy omístě jeho posledního odpočinku reagoval Masaryk v dopise Karlu Čapkovi v září 1930: „Lámou si s tím hlavu, jak mě jednou pochovají. Švehla kdysi mínil, že na Hradě, v těch starých podzemních částech jako v kryptě. Šámal, tuším, si představoval můj hrob ve Hvězdě, v kruhu legionářů… Chtěl bych být pochován na Olšanech jako všichni jiní, v rodinném hrobě se ženou… aby tam bylo dost místa pro celou rodinu. Spálit ne, ani balsamovat, jen položit do země, abych zetlel.“
Vítkov, Hvězda, Bílá hora, Lány
Hrdinský boj za samostatný stát byl jeden z pilířů, na kterém první republika stavěla své tradice. Proto byla docela přirozená představa, že Masaryk bude pohřben v Památníku odboje na Vítkově. Základní kámen byl položen v roce 1928 a do plánů byla zahrnuta i místnost pro Masarykovy ostatky. Na tento návrh však Masaryk odmítal přistoupit. Nakonec akceptoval, že bude v oboře Hvězda na Bílé hoře, vmístě symbolizujícím „třistaletý habsburský útlak“, zřízeno pohřebiště popravených italských legionářů, kde by byl pohřben i se svou rodinou. U jednoduchého hrobu pokrytého travou měla být socha dítěte představujícího čistotu a humanitu, které vede lva, symbol československé státnosti.
Jenže v okamžiku, kdy Masaryk zemřel, se ukázalo, že o umístění jeho ostatků stále není definitivně rozhodnuto. Podle záznamu jednání u kancléře Šámala o dispozicích pro možný pohřeb ze 7. září 1937 měl být prezident podle přání rodiny dočasně pohřben v Lánech. Po Masarykově smrti se opět objevily úvahy o mauzoleu na Bílé hoře, hrobce po boku českých králů či národním mauzoleu na Petříně.
Do kanceláře prezidenta přicházely nejrůznější návrhy. Anonymní ctitelé T. G. Masaryka navrhovali jeho balzamování, uložení do skleněné rakve a vystavení v Památníku odboje, aby i budoucí generace mohly spatřit jeho „milou a moudrou hlavu a pracovité ruce“, protože „Husa nám upálili a popel smetli do Rýna, Komenského máme v Holandsku, kéžmáme Masarykovu tvář v čsl. mauzoleu“. Masarykovy ostatky nakonec spočinuly v obyčejném venkovském hrobě v Lánech, který o to více symbolizuje sílu Masarykovy osobnosti.