ČSSD potřebuje Paroubka 2.0

časného sněmu, o kterém se hovoří po červnové rezignaci předsedy Bohuslava Sobotky na post šéfa ČSSD, koluje mezi straníky více.

Tím nejdůležitějším je, že v případě, že nenastane volební katastrofa, by bylo zbytečné, aby se sociální demokracie ponořila do předsjezdového „piklení“s hlasy

PROFIL STRANY

a domlouvání koalic napříč regiony, když by se měla zabývat skládáním kandidátních listin pro volby do obecních zastupitelstev. Ty se uskuteční již za rok.

Lidé směřování strany nevěří

Když před čtyřmi lety ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny získala 20,45 procenta, nejeden člen strany výsledek označoval za blamáž. Propad se však mimo jiné přičítal vnitrostranickému zápolenímezi tábory Bohuslava Sobotky a Michala Haška, jehož křídlu foukal vítr do plachet Pražský hrad. Sobotka nakonec situaci ustál, vliv haškovců minimalizoval a stal se premiérem. Jenže místo nárůstu preferencí strana dále chřadla. Výsledkem bylo, že preference se propadly pod 15 procent a Sobotka raději rezignoval na funkci předsedy. Volebním lídrem se stal lidovější Zaorálek. Ten preferenční propad podle agentur zastavil, průzkumy ale nenaznačují, že by zároveň nastal strmější vzestup.

Problémem pro budoucnost ČSSD může být, jakým směrem se strana za Sobotky vydala. Levicově-liberální střed není tím, co by straně zaručovalo zisky nad 20 procent. Zaprvé zde panuje určitá konkurence – ať už od Zelených a Pirátů, nebo zprava od TOP 09. Zadruhé, Sobotka nebyl v tomto tažení dostatečně přesvědčivý – za vše hovoří „vlísání se“jeho a nejužšího vedení ČSSD do přízně komunistické Číny v době, kdy Českou republiku navštívil čínský prezident a tuzemští finančníci uzavírali lukrativní smlouvy s čínskými skupinami.

Že občané ČSSD příliš nevěří jejímu současnému směřování, ukázal aktuální průzkum agentury Median: podle něho 22 procent voličů ČSSD z roku 2013 by nyní volilo hnutí ANO, které přebírá její levicovou agendu.

Pokud nezabere Zaorálkův lék a strana mu po případně nepovedených volbách neposkytne čas na vypracování nové stranické strategie, bude muset ČSSD hledat nového „prince“, který ji probudí z letargie. Zkušenosti mohou oranžoví čerpat ze své historie. Když v roce 2005 stranu přebíral Jiří Paroubek, sociální demokraté se pohybovali na zhruba současných preferencích v rozpětí deseti až 15 procent. Paroubkova rétorika byla sice pro mnohé nepříjemná a radikální, na voliče ale zabírala. Během roku Paroubek ČSSD vytáhl na tehdy neuvěřitelných 32,32 procenta ve volbách v roce 2006.

Nyní by sociální demokraté opět potřebovali politika Paroubkova střihu. Lídra, který by byl schopen voliče přesvědčit, že mu jde o platy zaměstnanců, výši důchodů a podporu sociálně slabších. Někoho, kdo ve svém štítu bude mít průmyslového dělníka, montéra, učitelku nebo zdravotní sestru a nikoliv bílý límeček a finanční zájmy spřízněných finanč- níků. Typově by do „ nové ČSSD“zapadal šéf odborů Jiří Středula, ten ale zatím na stranickou kariéru neslyší. Lidovým tribunem je i Zaorálek, až volební výsledek ale ukáže, zda na to bude mít ve straně sílu.