Lithium a fondy. To je lepší než spory
Zatímco Andrej Babiš obviňuje ČSSD, že „ukradla Čechům lithium“, a ministr Brabec se hádá s ministrem Havlíčkem o podpis memoranda o těžbě lithia, ve vyhrocené debatě se ztratilo, že třetí koaliční strana má ve volebním programu svěží návrh. Ten se dívá na problém věcně a v širším kontextu.
Lidovci chtějí zřídit fond, kam by stát ukládal výnosy z těžby nerostných surovin a využíval je strategicky ke společnému prospěchu. KDU-ČSL se inspirovala v Norsku, kde takto stát využívá výnosy zejména z těžby ropy a zemního plynu. Není novinkou, že samotné rozsáhlé nerostné bohatství nezaručuje obyvatelstvu země blahobyt – stačí se podívat do ropou oplývající Nigérie. Zásadní je, jak stát se surovinami a s právem na jejich těžbu zachází.
Špatné zkušenosti
JIŘÍ KOŽELOUH
Lidovci chtějí zřídit fond, kam by stát ukládal výnosy z těžby nerostných surovin a využíval je ke společnému prospěchu. KDU-ČSL se inspirovala v Norsku.
Lidovci správně poukazují na skutečnost, že ani my nenakládáme se svým majetkem vždy hospodárně. Nejsme samozřejmě na úrovni Nigérie, ale to není důvod neposunout se na úroveň Norska. Tato idea přichází ve správný čas právě kvůli možné budoucí těžbě lithia. Stát musí zajistit, abychom nepřišli zkrátka a nebyli jen producentem levné suroviny, ale abychom využili strategického kovu k rozvoji domácí hi-tech ekonomiky. Zvlášť když náš stát má s rolí majitele významných zásob nerostných surovin velmi špatné zkušenosti.
Odstrašujícím historickým příkladem je drancování českého uranu Sovětským svazem. Naopak stále aktuální je těžba hnědého uhlí. Pavel Tykač a jeho společníci, majitelé firem vzniklých z bývaléMostecké uhelné, si během čtyř let vyplatili dividendy z těžby státního uhlí ve výši 17 miliard korun. Stát na poplatcích za vytěžený nerost získal pouhých 400 milionů. Kdyby to přitom bylo naopak, stále by každý ze tří majitelů pobíral slušnou „mzdu“tři miliony korun měsíčně. Stát by získal částku, díky níž by mohl například přidat tři a půl tisíce měsíčně všem učitelům a učitelkám.
Tím se dostáváme k důležitému bodu a nutné podmínce fungování lidoveckého projektu. Nestačí zřídit fond, je nutné zajistit jeho příjmy. K tomu bude potřeba podstatně zvýšit poplatky z těžby. Zrovna u hnědého uhlí – ale i u aktuálně probíraného lithia – jsou totiž směšně nízké. Proto je tak velký rozdíl mezi příjmy těžařů a státu. Mimo jiné také proto se uhlím plýtvá v neefektivních zastaralých uhelných elektrárnách a stále se drží jako běžné palivo domácích kotlů a kamen. A do třetice – proto lze očekávat další tuhý odpor uhlobaronů, kteří se svých zisků nehodlají vzdát.
Předloni navrhl ministr financí Andrej Babiš zvýšení mizivého poplatku za vytěžené hnědé uhlí na desetinásobek, ministr průmyslu JanMládek však prosadil, aby vláda schválila zvýšení jen kosmetické. A poslanci navíc odhlasovali v „horním zákonu“pětileté zmrazení aktuální výše poplatku. Horníkům odcházejícím kvůli útlumu těžby pak vláda začala platit odstupné z peněz daňových poplatníků.
KDU-ČSL se o poplatcích ve svém programu nezmiňuje ani slovem. Přesto je návrh fondu smysluplným projektem. Bylo by dobré se soustředit spíš na něj než se přít o to, zda bude lithium těžit stát, nebo soukromá firma.
Záleží především na tom, aby stát zajistil dobrá pravidla a jejich vymáhání. Skutečným testem odhodlání a odpovědnosti projdou politici teprve ve chvíli, kdy najdou odvahu stát se rovnocenným a sebevědomým partnerem těžařským firmám a přesměrují peníze do fondu prospěšného všem.