Řeči politiků o soudnictví radši ignorujte
JAN VYKLICKÝ
Veškeré politické programy a komentáře vyslovované v časové souvislosti s volbami z povahy věci nemíří na podstatu toho, o čem hovoří. Jejich smyslem je oslovit voliče. Ve vztahu k justici platí to samé. Jinými slovy, tyto řeči nemají třeba pro výkon soudnictví vlastně žádný smysl, neboť jejich účelem není řešit skutečný problém nebo potřebu soudnictví, nýbrž uspokojovat představy o skutečnosti v myslích potenciálních voličů.
Vedlejším a vlastně i nahodilým efektem samozřejmě může být nějaký objektivně příznivý dopad. Lidé právem požadují rychlejší soudní řízení, a politik jim to tedy slíbí. Politickým rozhodnutím dojde k navýšení rozpočtu pro soudy a v důsledku toho pak ke zvýšení počtu asistentů či užití vyspělejších technologií. To je řešení, které pomůže také soudcům zvládat extrémně narůstající objem práce.
Problém je ale v tom, že tyto užitečné části politických slibů roky (někdy desítky let) předem formulovali sami soudci v kompetentních rozborech potřeb justice. Ta samozřejmě nedisponuje prostředky, jak své představy naplnit, neboť je závislá na politických rozhodnutích o rozpočtu pro soudy, na propočtech potřeby soudců a všech kategorií zaměstnanců soudů. Soudci tedy logicky nemohou být odpovědní za to, že asistentů a techniky je mnohem méně, než je zapotřebí, a proto jsou řízení pomalejší, než by soudci sami chtěli.
Jestliže tedy politické programy slibují docílit rychlejších řízení také vyhrožováním odpovědností soudců a kárnými řízeními, pak přenášejí vlastní neschopnost na jiné. A přitom vůbec nepomáhají veřejnosti, neboť uvedenými represivními postupy nikdy nikdo nic v justici nedokázal. Jde totiž jen o řeči bez reálného základu. Proto také bývají vyústění některých kárných řízení tak kritická vůči samotným kárným žalobcům.
K dosažení pozitivních výsledků v soudnictví tedy logicky není politický slib zapotřebí a stačilo by víc naslouchat soudcům – třeba kompetentním rozborům potřeb justice Soudcovské unie nebo jiných sdružení, třeba Kolegia předsedů krajských soudů. Soudci totiž nemají žádné politickémotivace, jediným a přirozeným smyslem jejich činnosti je podpora právního státu, co nejrychlejší spravedlnost pro všechny.
O soudnictví čtu pořád ty samé politické fráze, občas dokonce vyslovené nesmysly, jejichž realizace by zpochybnila příslušnost Česka ke společnosti vyspělejších demokratických zemí – například odpovědnost soudců za právní názor, hmotná odpovědnost za rozhodnutí. Nelze se divit, že pak logicky musím takové řeči ignorovat, a to samé doporučuji veřejnosti. Lidem nepomohou, neboť nepomáhají řešit problém. Kolik řečí už bylo kolem změny řízení justice prostřednictvím jejího reprezentativního orgánu. Také nenaplněný slib několika volebních programů. Přitom vždy platilo, že nejpřísnější na soudce jsou sami soudci, neboť jejich kritika má reálný základ ve znalosti skutečných potřeb a možností soudců. Proto mě řeči nezajímají a hodnotit budu jen skutky. Politiků i soudců.