Předlužení se mají hůř než vrazi
Jste-li v dluhové pasti, máte to nadosmrti Týká se to půl milionu lidí, říká z vládní Agentury pro sociální začleňování
LN Jak hluboký je dnešní problém s dluhovou pastí? Podle statistik z března čeští exekutoři vedou 4,5 milionu exekucí proti 834 tisícům dlužníků.
Neroste sice počet lidí v exekuci, ale každoročně přibývá 600 tisíc nových exekucí a 95 procent jich je zahajováno proti lidem, kteří už nějaké čelí. Půl milionu lidí má tři a více exekucí, 150 tisíc jich má deset a více. To je největší problém, ti lidé jsou v dluhové pasti a nemohou se z ní dostat.
LN Kde je ta hranice, od kdy jsou lidé v dluhové pasti?
Pokud má někdo tři exekuce, už to není náhoda, že zapomněl zaplatit jednu složenku. Navíc má zřejmě okolo ještě další dluhy, které zatím v exekuci nejsou. V dluhové pasti je u nás zhruba půl milionu lidí, včetně rodinných příslušníků to může být až dva miliony lidí, kteří jsou přímo postiženi těžkým zadlužením. Statistiky zveřejňované Exekutorskou komorou ČR navíc nezahrnují správní a daňové exekuce, takže ta čísla jsou ve skutečnosti ještě horší. Ti lidé dluží za sociální pojištění, pokuty, daně, poplatky za popelnice nebo za psa, které si vymáhají úřady samy. Kdybych měl odpovědět obecně, nemáme až takový problém s celkovým zadlužením obyvatelstva, ale máme obrovské množství extrémně předlužených lidí.
LN Zasahuje-li tento problém pětinu populace, mělo by logicky jít o volební téma. Máte pocit, že se to projevuje v programech a kampaních politických stran?
Již v končícím volebním období byla řada věcí zakotvena do koaliční smlouvy a leccos se povedlo prosadit. Letošní volby reflektují dvě zásadní témata – rozšíření oddlužení a zavedenímístní příslušnosti exekutorů. Strany na ně mají rozličné pohledy, ale v programech se to objevuje.
LN Pokud se podíváme na místní příslušnost exekutorů čili teritorialitu, tu v tomto volebním období tlačili hlavně politici hnutí Úsvit. Neudělali tomu medvědí službu?
Může to být pravda. Ale byla to součást koaliční smlouvy a vláda později schválila jak senátní návrh, který teritorialitu obsahoval, tak Akční plán strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2016–2020, který s ní také počítá. Zůstalo to ale jen na papíře a návrh se nikdy neprojednal ani v prvním čtení, dva roky ležel ve sněmovně. Je neuvěřitelné, že něco sice má oficiálně podporu, ale zcela chybí vůle to prosadit.
LN Čím si to vysvětlujete?
Podle mě je to hlavně kvůli lobbingu velkých institucionálních věřitelů, kterým teritorialita velmi vadí, protože by jejich obří portfolio pohledávek vymáhalo 150 exekutorů namísto několika málo „prověřených“. Mají spolu s některými exekutory velkou lobbistickou sílu a víme o tom, že lobbing proti teritorialitě byl ve sněmovně ohromný.
LN Očekáváte, že se povede teritorialitu po volbách prosadit?
Řada stran to v programech má, ale je třeba dát pozor na jednu věc. Teritorialita se netýká ani tak toho, že exekutor bude vymáhat jen v rámci svého okresu nebo kraje. Mnohem důležitější je, aby si ho nemohl vybírat věřitel, ale aby byl náhodně přidělován soudem.
LN Je to tak důležité, protože exekutoři mají řadu rozhodovacích pravomocí místo soudů, ale pokud mají ekonomický vztah s věřitelem, nemohou rozhodovat nezávisle?
Těch důvodů je více, ale tento je klíčový. Exekutor má velmi silné nástroje veřejné moci – může k vám vstoupit domů, nařídit srážky ze mzdy nebo obstavit účty. Ale zároveň je vystaven konku- renčnímu prostředí, takže dělá všechno pro to, aby si udržel své klienty a zalíbil se jim, aby mu posílali další práci. Někteří exekutoři bohužel své pravomoci začali zneužívat a tím na trhu získali konkurenční výhodu. To vedlo k dnešnímu stavu, kdy je pohled veřejnosti na exekutory extrémně negativní. To přitom není fér, celá řada exekutorů jsou slušní lidé, kteří svou práci dělají dobře. Jejich práce je potřeba, musí tu být tvrdý exekutor, který vymůže peníze od lidí, kteří odmítají zaplatit. Musí k tomu mít efektivní nástroje, ale nesmí je zneužívat. Jsem přesvědčen, že pověst celému stavu kazí několik agresivních a nenasytných exekutorů.
LN Druhým tématem je rozšíření oddlužení. I to se řešilo v posledním roce, kdy ministerstvo spravedlnosti připravilo zákon, podle nějž by se osobní bankrot otevřel i lidem, kteří na něj dnes nedosáhnou. Kdyby se sedm let snažili splácet, dluhy by se jim odmazaly, i kdyby nesplatili ani 30 procent, jako je nutné dnes. Po volbách to chce dotáhnout jak ANO, tak ČSSD. Je to dobrý plán?
Vláda ten návrh předložila pozdě, což umožnilo pravicovým stranám obstrukce v parlamentu. Kdyby se to předložilo včas, už by to nyní mohlo fungovat a nemuseli bychom se o tom bavit.
Ten plán jsme podporovali, protože z těch osmi set tisíc lidí v exe- kuci jsou zhruba dvě třetiny v dluhové pasti, asi půl milionu lidí. Každý rok je přitom schváleno jen 20 tisíc návrhů na oddlužení a celkově je v procesu oddlužení asi 100 tisíc lidí. To je jen zlomek těch, kteří by to skutečně potřebovali. Zbytek zůstává v dluhové spirále a neexistuje žádný nástroj, jak je z ní vysvobodit. Vůbec nevíme, co s nimi, a jen jim přibývají další a další exekuce.
LN To musí být pro ty lidi extrémně demotivační.
Přesně tak, vede to k apatii, ke stěhování za hranice, k sebevraždám. Když to hodně zjednoduším, tak předlužení lidé mají v určitém smyslu horší postavení než vrazi. Na rozdíl od nich mají žalář nadosmrti a z dluhů se nikdy nedostanou, pokud někde nezdědí miliony. Dluh totiž často narůstá rychleji, než je člověk schopen splácet. Kdo by pak chodil do práce, když z dluhu za měsíc odmažete dva tisíce a tři tisíce přibudou? Lidé se na ten systém adaptují – máme jen jeden život a oni jej chtějí prožít alespoň nějak v mantinelech, které pro ně stát nastaví. Pohybují se například v šedé ekonomice, žijí jen v hotovostních platbách, protože mají zablokované účty, a bydlí na ubytovnách, protože je nikdo jiný neubytuje. Celá rodina se bojí každého zazvonění telefonu nebo zvonku, že za dveřmi stojí exekutor. Hrozí patologické chování, sklon k závislostem a nárůst extremis- mu. Je-li tolik lidí úplně na dně, negativně se to podepisuje i na náladě v celé společnosti.
LN Mělo by se tedy otevřít oddlužení i těm, kteří na dnešní hranici 30 procent nedosáhnou?
Nepochybně ano. V době ekonomické konjunktury musíme podat pomocnou ruku lidem, kteří se do potíží dostali často v době krize. Oddlužení dnes trvá pět let a dlužník musí prokázat, že je během té doby schopen splatit alespoň 30 procent dluhů. Pak je vpuštěn do procesu, dohlíží na něj insolvenční správce a soud a o tom, zda mu budou zbylé dluhy odmazány, se rozhoduje až na úplném konci. Máme zdaleka nejpřísnější podmínky z okolních zemí, procentní bariéry už všude jinde zmizely, naposledy Rakousko zrušilo hranici deseti procent.
LN Věřitelé ale velmi protestují proti variantě takzvaného „nulového“oddlužení, kdy by lidé nemuseli splatit ze samotného dluhu ani korunu a po sedmi letech by byli oddluženi.
Není pravda, že když umožníme nulu, nikdo nesplatí nic. Dnes máme 30 procent a průměrné uspokojení pohledávek věřitelů v oddlužení je 50 až 60 procent, 15 procent lidí dokonce zaplatí 100 procent svých dluhů. Navíc vždy musíte zaplatit aspoň náklady insolvenčního řízení, což jsou desítky tisíc korun. I věřitelům by se to nakonec vyplatilo, dostali
Rozhodně ne, tento výraz bytostně nesnáším. Dluhová amnestie by byla jednorázové odmazání dluhů ze dne na den bez jakékoli snahy. Oddlužení je pětiletý proces, kdy vám zůstává jen nezabavitelná částka, veškeré příjmy odevzdáváte, celý váš spis je na internetu – kolik jste vydělával poslední tři roky, kde pracujete. Pět let žijete s několika tisíci korunami, nově by to mohlo být dokonce až sedm let. Podle našich výzkumů řada lidí žije z tisícikoruny měsíčně na jídlo a léky, zbytek padá na bydlení a jiné poplatky. To není život, to je živoření. Ti lidé často nevěří, že se konce oddlužení vůbec dožijí. Je to spíš očistec než nějaká amnestie.
LN Před volbami se objevilo i několik návrhů, že by se na oddlužení předlužených lidí měl podílet stát. Pražský lídr ČSSD Petr Dolínek navrhuje, aby stát vykupoval pohledávky od věřitelů. Mohla by to být cesta?
Rozhodně ne! To jen podporuje nezodpovědnost věřitelů, kteří by nově dostali část peněz od státu, pokud by je dlužník neměl. Absolutně nechápu, proč by stát měl podporovat podnikání úvěrových žraloků jako Home Credit, Provident, Profi Credit a dalších… Jsou to naprosto nesmyslné návrhy, které se jen snaží přesypat peníze ze státní kasy do soukromých kapes. Ale je pravda, že takovéto absurdní lobbistické návrhy se budou určitě objevovat i po volbách. Sice je to schované pod rouškou společenského blaha, ale když se podíváte blíž, vidíte, že to je dotační program pro věřitele. Stát tu není od toho, aby sponzoroval tyto firmy, ty mají své riziko zakomponované v cenách svých služeb.