Truc fanoušků není cesta
Shokejovým svazem padlo ticho na zem, stojí na transparentech extraligových fanoušků. Člověk neznalý situace by si snad i myslel, že jim zakázali hrát a zakázali zpívat. Ne, nikdo nechce nikoho umlčet. Přáním ředitele nejvyšší domácí soutěže Josefa Řezníčka i samotných klubů je jiná, prostinká věc – aby se fandilo slušně.
Na hokejových stadionech totiž často znějí vulgarity, peprně se skanduje na adresu sudích, soupeřových hráčů i příznivců. Zbytečně tak roste napětí, šíří se nenávist, jaká stává u zrodu zbytečných konfliktů. Zároveň vulgarity z úst fanoušků škodí pověsti extraligy, odrazují potenciální diváky.
I sami hráči sprosté pokřiky a skandování mnohdy odsuzují.
Fankluby takové projevy považují za samozřejmost, jenže někomu vulgárně nadávat nemá být normou ani v běžném životě, ani při sledování sportu.
Pochopili to už v různých zemích a napříč odvětvími. Postihování neslušného chování diváků se stává trendem amá logické příčiny. Sportovní aréna má být místem, kde se lidé baví, kde se cítí bezpečně a kam rádi přijdou třeba i s dětmi, ze kterých třeba časem vyrostou věrní příznivci.
Jednotlivé ligy chtějí nabízet produkt, který osloví široké spektrum společnosti. A aby byl takový produkt lákavý, měl by mít nějakou úroveň. Jak sportovní, tak společenskou. Snahou hokejového svazu je tak zkulturnění živelného prostředí na stadionech.
Reakce fanklubů, jejichž představitelé sepsali otevřený odpis, na úpravu herního řádu, který nově umožňuje za neslušné cho-
KOMENTÁŘ
váni trestat, působí až dětinsky. V dopise snadno najdete zbytečné argumentační fauly, vše vyznívá v duchu „chceme dál fandit vulgárně, nebo nebudeme na hokej chodit vůbec“.
Jsou však vulgarity skutečně k vytvoření úchvatné atmosféry potřeba?
Nikoliv, skandování na arbitra s opisem ženského přirození ještě nikdy ničemu nepomohlo. A nově přináší pokuty.
Extraligové fankluby přitom umějí fandit vkusně. Jeden příklad za všechny, z letošního jara:
Byla to bouře. Prudká, neutuchající. Jako z Hemingwayo- vých románů. Z jednoho kotle zněla upravená lidovka Okolo Hradce, ze druhého zase duněl jako hrom jeden z proslulých brněnských chorálů.
Vizuální efekty dotvářely místo blesků nápaditá, vtipná chorea. Zrovna se hrálo semifinále Tipsport extraligy a hokejoví fanoušci se postarali o báječnou ku- lisu. I bez vulgarit. Většina popěvků se bez sprostých slov obešla, v jiných by se snadno dala nahradit.
Onen zápas mezi Hradcem a Brnem bych přál každému zažít. Když se kotle soustředily na chorea, člověk chápal, proč spousty cizinců po příchodu do extraligy do nebes vynášejí tuzemskou atmosféru. Proč něco takového kazit primitivními narážkami a pokřiky?
Na to si musejí odpovědět sami fanouškové, zda jim skutečně nedělají lepší reklamu vtipné a slušné popěvky a transparenty než zbytečné vulgarity. V jednom ovšem zástupci fanklubů v otevřeném dopise nepochybně pravdu mají. Nový herní řád je v pasáži o chování diváků poměrně vágní.
Našinci se těžko určuje, co už je za hranou a co není. Není zvyklý řídit se precedenty, o které se rychle postaraly kotle Plzně a Brna. Tato problematika by zasloužila férovou diskusi z obou stran. Vedení hokejového svazu ji uvítá, fanoušci o ni ale patrně příliš nestojí.
Místo konstruktivní kritiky přišli s prostředky, kterými se dialog nevede – s transparenty s přehnaným výrokem, protestními odmlkami od fandění i dopisem hrajícím na city.
Hokej se odjakživa hraje mezi mantinely, ty nyní dostává i samotné fandění. O tom, jestli by se mělo hrát a zpívat na širokém, či úzkém kluzišti, je třeba diskutovat. Bez argumentačních faulů a se vzájemným respektem.