Od Macrona k Zemanovi

Před čtyřmi lety bylo ANO velmi podobné hnutí En Marche! Dnes už je vše jinak

Nenechám ČSSD okrádat důchodce! píše se v emotivním inzerátu hnutí ANO s obličejem Andreje Babiše, vydávaném v posledních dnech kampaně. Mladí by si měli spořit na důchody, říkal tentýž muž před čtyřmi lety. Máloco ilustruje proměnu hnutí ANO lépe.

Z jednoznačně proevropského a spíše liberálního hnutí se během čtyř let stal projekt vůči Evropě zdrženlivý a v sociálních otázkách „socialisticky konzervativní“.

Před čtyřmi lety bylo ANO velmi podobné tomu, jak dnes vypadá En Marche! francouzského prezidenta Emmanuela Macrona (srovnáváme hnutí, nikoli jejich lídry). Širokospektré, liberální, proevropské. Dnes je všechno jinak.

Kluci z plakátu

Jiří Zlatuška. Martin Komárek. Pavel Telička.

Kluci z plakátu, kteří ukazovali, že ten divně mluvící Slovák je vlastně salonfähig. A kteří liberálnímu voliči podprahově vzkazovali: „Můžeme dělat svobodomyslnou politiku bez kmotrů“.

Všichni teď na plakátech chybějí. Tedy nejen na plakátech. Jak bývalý rektor Masarykovy univerzity, tak bývalý šéfkomentátor MF DNES i bývalý eurokomisař už nekandidují.

Na první dva prostě „nezbylo místo“na kandidátkách, ten třetí se nedokázal shodnout s lídrem na evropské politice.

Všichni však patřili k oněm tvářím, které dávaly Alianci Nespokojených Občanů jistý modernější a liberálnější punc.

Letmým pohledem na kampaně 2013 a 2017 se Babišovo hnutí velmi okatě posunulo zprava doleva.

Andrej Babiš asi nebude souhlasit. Řekne, že místo výše jmenovaných přišli jiní, noví a možná méně „provaření“, ale přinejmenším stejně kvalitní. Místo rektora Jiřího Zlatušky rektor Ivo Vondrák (Vysoká škola báňská / TU Ostrava), místo novináře Martina Komárka ministr spravedlnosti Robert Pelikán, místo euromuže Pavla Teličky v jistých aspektech liberální ministryně Karla Šlechtová. Ale v praktické politice Babišovu hnutí zůstalo jen „bránění“zvyšování daní, ve všech ostatních otázkách v podstatě prohlasovalo, či rovnou převzalo všechny rozdavačné návrhy socialistů.

Co je to za lidi?

Největší obavou Andreje Babiše poté, co triumfálně vstoupil do sněmovny, bylo, zda udrží ten svůj pytel blech pohromadě. Přece jen: čtyřicet sedm křesel, tedy jen o tři méně než vítězná ČSSD a více než získala ODS spolu s TOP 09 dohromady. Což by nijak zvlášť nevadilo, kdyby šlo o soudržný klub. Lidí, co se znají, lidí, kteří už jsou politikou poznamenaní a praxí prověření. Lidí, co sdílejí stejné, nebo alespoň podobné hodnoty. Ale ANO byla améba, oblak sahající od rektora VUT Karla Raise po kvalitářku Kosteleckých uzenin Radku Maxovou, od ředitele neratovické chemičky Richarda Brabce po Martina Sedláře z Dolní Lhoty, od absolventa Vojenské střední odborné školy ve Valašském Meziříčí a dlouholetého člena KSČ Bohuslava Chalupy po profesora on- kologie a šéfa Masarykova onkologického ústavu v Brně Rostislava Vyzulu.

Poslanecký klub se ukázal nečekaně pevný, za celé funkční období z něj odpadla jen jedna duše, poslankyně Kristýna Zelienková, což je na pytel blech nečekaný výkon. Tohle riziko se zjevně starému mazákovi Jaroslavu Faltýnkovi podařilo ošetřit.

Zatímco na místních úrovních se ANO hádalo a rozpadalo, celostátně drželo basu, místo odpadlé Zelienkové přišel zas odpadlík od TOP 09 Karel Tureček.

Respektive klub vydržel dost možná i ze zcela paradoxních příčin: kandidáti nebyli vybíráni demokraticky, mnozí z nich vůbec nepočítali, že by se do sněmovny dostali a zejména žádný z nich nebyl „lokální politik, co se konečně dostal nahoru“, takže svoji sebedefinici a sebeúctu odvozovali od jiných životních kapitol. Tím, že Andrej Babiš vybíral lidi, co se hodí na plakáty, dostal do sněmu sedm špičkových lékařů, čtyři profesory, dva rektory, pár zabezpečených podnikatelů… Otázkou je, jestli tato jednota vydrží i po volbách.

Zatím to vypadá, že ostatní strany (nebudou-li se chtít spojit s komunisty nebo okamurovci) nebudou mít bez Babiše šanci. Ale pokud zvítězí o prsa, a nikoli o několik koňských délek, budou se jistě staří matadoři pokoušet nějaký ten kousek „udrolit“, aby složili vládní většinu bez Babiše. Zvláště když letos je na kandidátkách ANO mnohem více lidí, kteří nemají žádnou hvězdnou minulost a nejvíce ze všeho touží po úspěchu v politice.

Ke mně čelem, k Bruselu zády

Největší veletoč provedlo ANO v evropských otázkách. Z jasně proevropské strany se stal nejasný mrak, jehož šéf bouří proti uprchlickým kvótám (čímž se neliší od ostatních), ale který si navíc s chutí před voliči zanadává na diktát Bruselu.

Ano, tento obrat je ryze pragmatický a jen následuje voličskou většinu. Optimisté mohou doufat, že po volbách bude politika ANO pragmatičtější. Realisté však vědí, že z této skluzavky se jen obtížně vystupuje.