Vést český tým bude dobrodružství
Dostal jasnou volbu: buď povede hegemona z Nymburka, nebo bude mít na dlouhé čtyři roky výsadu trénovat basketbalovou reprezentaci. „Byly to těžké dva týdny, než jsem se rozhodl,“líčil izraelský kouč Ronen Ginzburg – a vybral si druhou variantu. Česko tak má staronového šéfa až do roku 2021.
PRAHA Roky u Nymburka jsou oficiálně pryč. Minulostí. „Hezký dárek od hráčů,“usmál se trenér Ronen Ginzburg, který se s týmem rozloučil vysokou výhrou v Lize mistrů nad Arisem Soluň. Loni jej nezviklala ani možnost odejít do Ruska, klubu z Polabí byl dál věrný. Teď ale zvolil reprezentační variantu.
„Měl jsem dokonce dvě nabídky a odmítl je, což pro mě bylo těžké. Ale cítil jsem odpovědnost za národní tým. Když jsem k němu přicházel v roce 2014, cítil jsem, že máme na něco velkého – a teď mám stejný pocit zase,“říká uznávaný basketbalový trenér; cílem jeho snažení má být Eurobasket 2021. „Jasně, musí se sejít hodně věcí. Ale když se to sejde...“
Dostat na práci čtyři roky je pro trenéra důvěra i luxus. Co by mělo být v ideálním případě výsledkem?
Když jsem v roce 2015 řekl, že můžeme bojovat o hry v Rio de Ja- neiru, tehdy to byl pro všechny šok a smáli se mi. A vidíte (Češi došli do olympijské kvalifikace). Teď do toho jdu s tím, že máme mladé hráče plus čtyři až pět kluků, co mohou být tou dobou na vrcholu: Veselý, Satoranský, Balvín, Jelínek... Můžeme být lepší než na mistrovství Evropy 2015.
Tedy projít do čtvrtfinále, případně ještě dál?
Můžeme dokázat velké věci. I s tím, že bychom tým posílili o cizince; skoro všichni v Evropě nějakého mají, aspoň jednoho. Třeba i Slovinci teď na zlatém evropském šampionátu (doplnil je Anthony Randolph z Realu Madrid). Pokud se naši mladí hráči zlepší a budeme k tomu mít kvalitní zahraniční posilu, máme na velké věci.
Tohle vás přesvědčilo, abyste odešel z Nymburka, což byla podmínka?
Každý ví, že opouštím velký klub, velmi dobrý tým. Po řadě diskusí a přemýšlení jsem se rozhodl vrátit se k tomuto projektu. Hlavním důvodem pro mě je, že to bude velké dobrodružství. Bude to dlouhý proces, je potřeba udělat hodně věcí mimo palubovku i na ní.
Co by to mělo znamenat?
Chceme vědět o tom, jak se hráči mají, co mají za problémy. Komunikovat s nimi, navštěvovat je. Ukázat jim, že za nimi stojíme. Podporovat je. Pomoci jim zařídit extra tréninky, budou-li chtít. Taky bychom rádi, aby bývalí hráči národního týmu, třeba Radek Nečas nebo Luboš Bartoň, přispěli tím, že budou ukazovat mladým, co znamená být součástí reprezentace. Letos na Eurobasketu chyběla Česku řada opor, omluvenky platily za nejpalčivější téma. Nový přístup má pomoci, aby se to neopakovalo?
Zaprvé, tohle je můj job a celého managementu. Ale pojďme hráč po hráči. Petr Benda ukončil kariéru. Pavel Pumprla byl zraněný, jinak chtěl reprezentovat. Blake Schilb mi poslal dopis s tím, že ho to moc mrzí, že je to jeho chyba a že by za Česko rád ještě hrál. Ondřej Balvín byl zraněný, Jan Veselý unavený. Jen u Davida Jelínka to bylo jiné: chtěl hrát více.
Nemrzelo vás, že právě euroligový šampion Veselý odmítl?
Jan je výborný basketbalista a dobrý člověk. Někdy se stane, že jste po tak náročné sezoně prostě unavení, bez sil. Jsem si jis- tý, že pokud budou do roku 2021 vyřešeny problémy s Euroligou, jejíž zástupci teď nemohou reprezentovat v kvalifikaci o mistrovství světa 2019, bude s námi.
Když jste zmínil kvalifikaci: boj o MS začíná už v listopadu...
Půjdeme v ní krok za krokem. Nedáme tam hned jen mladé, chceme mix talentovaných a zkušenějších hráčů. Rádi bychom prošli aspoň z první skupiny, ale hlavním cílem je ME 2021.
V tomto vám letošní neúspěšný Eurobasket, kde Češi obsadili až 20. místo, vlastně paradoxně trochu pomohl, ne?
Sešlo se to tak, že čtyři až pět kluků, co měli být jen náhradníky, hrálo hodně – a hrálo dobře: Peterka, Kříž, Bohačík, Kyzlink, Šiřina. Musíme tomu čelit; nelze čekat, že budeme pokaždé ve čtvrtfinále mistrovství Evropy. Veškeré problémy českého basketbalu vycházejí z toho, že máme talenty, ale ne dostatečné množství hráčů. Péče a zájem omladé naděje může ovlivnit i to, že bude chtít více dětí hrát basket.
Upřímně: nebude vám scházet každodenní práce v klubu?
I proto jsem si bral tolik času na rozmyšlenou. Samozřejmě že mi to bude chybět; počítám, že už za měsíc za dva. Ale zase se můžete koncentrovat na specifičtější věci. Navíc už to není jako dřív, s kvalifikačními termíny v průběhu sezony bude prostor k práci přibývat.
To, že se vaše práce může zhodnotit až za pár let, je i ošidné, ne?
Uvidíme. To, jak dobré, či špatné rozhodnutí jste udělal, se vždycky stejně ukáže až zpětně. Takový už je život. Jsme na startu něčeho nového: potrvá to, chvíli budeme nahoře, chvíli dole. Ale práce mimo palubovku se nakonec zhodnotí i na ní.