Řekněme ďáblovi ne!
Chcete-li si v několika posledních hodinách před volbami pročistit hlavu a přijít na jiné myšlenky, vřele doporučuji stou výstavu Petrem Nedomou osvícené Galerie Rudolfinum Krištofa Kintery s názvem Nervous Trees. Ne že bych ho neznal, moc se mi před pěti lety líbila jeho expozice Výsledky analýzy v Galerii hlavního města Prahy, ale teď mě znovu uhranul a pohltil jeho gejzír hravých nápadů a humoru v kresbách s odkazy třeba na šprýmy Reného Magrittea. Doslova na smetiště shrnul vyhřezlé elektronické součástky podivných strojů (skvělá mapa či krajina Postnaturalia a ještě lepší Démon růstu), položil na podlahu rozbitý lustr, vystavěl pyramidu z praček, po drolících se polystyrenových schodech přiměl návštěvníky vystoupat k Public Juke-
Pondělí Neff boxu a vskutku instaloval nervózní, třesoucí se stromy, podobné nerozhodnutému voliči.
Nikde nezazněly fanfáry, nerozhoupaly se zvony, ale měly by. Včera se totiž dožil pětasedmdesáti let jeden z nejskvělejších lidí, které jsem měl tu čest kdy poznat, písničkář, evangelický farář, chvíli i nepříliš viditelný poslanec a mediální radní Svatopluk Karásek. Třeba připomenout, že si odseděl osm měsíců a pak ho estébáci vyštvali v rámci akce Asanace z vlasti. Psal jsem o něm zde před pěti lety k sedmdesátinám, nechci se opakovat, naopak přihodím čerstvé příhody s ním. Zotavoval se po mozkové mrtvici, když jsme si vedle sebe sedli v Jerichu při připomínce Hrobky Olgy Havlové. Mluvil ztěžka a pomalu, když tu někdo přišel se smutnou zprávou, že zemřel Lou Reed, a pustil
Úterý Putna
Středa Baldýnský duchapřítomně kazetu nebo CD s jeho písněmi. K mému radostnému překvapení Sváťa ty nejznámější songy bravurně odezpíval. Pak mi kamarád neurolog vysvětlil, že mozek si dělá, co chce.
Když před dvěma roky vznikla kolem Sváti vynikající superkapela Svatopluk (jejíž výtečný zpěvák Rosťa Tvrdík, který zvládá rock i účinkování v symfonických tělesech, předevčírem slavil šedesátiny a před týdnem jsme oplakali fenomenálního kytaristu na úrovni Radima Hladíka Marka Šimůnka, který v sedmapadesáti podlehl rakovině, ach, to je tobogán vjemů...) a vydala živé album, samozřejmě jsem z něj na svých poslechových pořadech hrál zejména jeho asi nejznámější píseň Say No – Na Letnou, v níž těsně po letenských listopadových velkých demonstracích varoval před naiv-
Čtvrtek Rejžek ní euforií. V refrénu zaznělo: „Ďábel je stará kurva, on se promění a přestrojí.“Možná zbytečně po lopatě jsem pravil: „Vidíte. Někdo navenek vystupuje jako moudrý, rozšafný politik a doopravdy je to ďábel, pomstychtivý proruský lhář a alkoholická troska obklopená kágébáky.“Kdesi na jižní Moravě uprostřed skladby povstala dáma, vzala si kabát a s výkřikem: „Tož takové sprosťárny nebudu poslóchat!“hrdě odešla. Asi volička SPO.
Takže předvolební vzkaz opisuji od jubilanta Sváti. Řekněme zítra a pozítří u uren všem ďáblům ne! JAN REJŽEK
Pátek Šustrová Sobota Hanák