Politici jsou ti lepší z nás

tativnost. Skutečně je politika kolbištěm, ve kterém se střetávají názory a potřeby nejrůznějších skupin obyvatelstva? Není to spíše klub elit rekrutovaných z jediné sociální bubliny?

V časopise Quarterly Journal of Economics nedávno vyšel článek Who becomes a politician?, v překladu Kdo se stane politikem?. Zabývá se právě kompetencemi a reprezentativností na datech o kandidátech do městských voleb ve Švédsku. A to ve srovnání s prakticky celou tamní populací. Díky zapojení armádních vý- sledků testů IQ a o „vůdcovských schopnostech“i informací o příjmech napříč generacemi autoři přesvědčivě ukázali, že s postupem v politickém žebříčku se zlepšují kompetence. Měřené pomocí obou testů.

EKONOMIE NEROZUMU

I neúspěšní političtí kandidáti jsou přitom v průměru schopnější než běžná populace. Úspěšní kandidáti do zastupitelstev jsou v průměru kompetentnější než ti neúspěšní.

Naopak rozdělení podle sociálního původu měřeného pomocí příjmů otce je napříč všemi skupinami prakticky totožné.

Švédská městská politika tak věrně kopíruje sociální rozdělení obyvatelstva, ale z každé skupiny si vybírá kandidáty s nadprůměrnými schopnostmi.

Věřme, že ani ve Švédsku se na politiku nedívá lehko. Co tedy pro mnohé opravdu překvapivý výsledek znamená? Mnoho vědeckých prací už v minulosti ukázalo, že při kolektivním rozhodování nehrají roli pouze schopnosti jednotlivých lidí, klíčový je především způsob, jak spolu navzájem komunikují.

Politiku tedy nezachráníme tím, že do ní navolíme ty nejlepší z nejlepších. Politiku zachráníme jedině tak, že navolené donutíme spolupracovat, a to pokud možno ku prospěchu všech. A navíc na dlouhodobých projektech. Jinak si budeme donekonečna opakovat okřídlené: Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.