Klíčový muž jamajské koalice
Kdyby se německých liberálů neujal mladý a ambiciózní Christian Lindner, strana by se zřejmě propadla do naprosté bezvýznamnosti.
BERLÍN/PRAHA Papírově sice až čtvrtý, ale ve skutečnosti vítěz. Tak se po nedávných volbách do Spolkového sněmu může cítit 38letý předseda německých liberálů (FDP) Christian Lindner. A to celkem oprávněně.
Podařilo se mu totiž něco, co se ještě před časem zdálo jako zcela nemožné: stranu, kterou v roce 2013 převzal ve chvíli, kdy se nacházela v nejhlubší krizi své historie, přivedl po čtyřech letech mimoparlamentního živoření zpět do Bundestagu. A nejen to: Lindner je v současnosti jedním z architektů vznikající celoněmecké koalice CDU/CSU, Zelených a právě FDP.
Roli jazýčku na vahách přitom liberálové hráli v novodobých německých dějinách v podstatě nepřetržitě. Vždy měli poslance v parlamentu a po desetiletí byli jejich představitelé zastoupeni také ve spolkových vládách, mimo jiné na prestižním postu ministra zahraničí.
Před čtyřmi lety ale přišla rána: v celoněmeckých volbách strana získala pouhá 4,8 procenta hlasů a vůbec poprvé se do Bundestagu nedostala. Rozčarovaná a silně demotivovaná členská základna si musela nutně položit otázku: Je to konec? Ocitla se kdysi tak významná FDP na pokraji svého zániku?
A tehdy přišel na scénu rodák ze západoněmeckého Wuppertalu Christian Lindner. Ve svých 34 letech se stal historicky nejmladším předsedou FDP. Dokázal své spolustraníky přesvědčit, že „období zármutku“skončilo a že je potřeba hledět vstříc budoucnosti. Nutno dodat, že Lindner ve straně v podstatě neměl mocenskou konkurenci, protože postavit se do čela liberálů se po jejich bezpříkladném volebním debaklu nikomu moc nechtělo.
Přesto ale podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung není vyloučeno, že kdyby se tohoto ne- vděčného úkolu nechopil právě Lindner, strana by se už dávno propadla do naprosté bezvýznamnosti. Jen pár měsíců po odchodu z Bundestagu totiž FDP neuspěla v saských zemských volbách, a vypadla tak z posledního zemského sněmu, ve kterém ještě byla zastoupena.
Mladý a ambiciózní Lindner ale ručník do ringu nehodil. Muž, který do FDP vstoupil už ve svých 18 letech, zůstal. Trpělivě dál přesvědčoval své spolustraníky, že bude líp. A úspěch na sebe nenechal čekat: od roku 2015 se liberálové postupně dostali do šesti zemských parlamentů. A vítězné tažení korunovali letos 24. září, když v celoněmeckých volbách získali 10,7 procenta.
Lindner svou stranu znovu nasměroval. Oprášil klasické stranické hodnoty, jako je co možná nejmenší zasahování státu do svobod každého jedince. Přidal důraz na kvalitní vzdělání. Chopil se také tématu digitalizace – pod heslem „Německo potřebuje update“se obrátil na mladé podnikatele.
A jako jeden z prvních představitelů etablovaných politických stran se začal skepticky vyjadřovat o uprchlické politice kancléřky Angely Merkelové: Ano, ti, kdo jsou ve své vlasti pronásledováni, mají v Německu nárok na ochranu. Ale ve chvíli, kdy je byť jen část jejich domoviny zase bezpečná, se tito lidé mají vrátit, odkud přišli, tvrdí Lindner.
Žádná jiná strana v Německu není tak fixovaná na svého předsedu jako právě FDP, shodují se komentátoři. Lindner v podstatě nemá vážného stranického konkurenta. A svou roli si zjevně užívá: rád vystupuje na veřejnosti a v televizních debatách, netají se svou slabostí pro rychlá auta luxusních značek, bez zaváhání přidá k dob- ru historku o svém prvním porsche.
Před pár týdny se na internetu objevilo dvacet let staré video, ve kterém se čerstvý maturant a začínající podnikatel Lindner představuje jako poradce v oblasti PR. Vysvětluje v něm, že když člověk sedí ve škole, místo toho, aby se věnoval klientům, je to ztráta času.
PROFIL
V kampani před letošními parlamentními volbami přitom jeho strana žádala „to nejlepší vzdělání na světě pro každého“. Sám Lindner v tom ale rozpor nevidí. Na Twitteru zmiňované video s nadhledem komentoval slovy: „To byla zakladatelská kultura 1.0 roku 1997.“
Christian Lindner je teď jedním z hlavních hráčů o podobu příští německé vlády. Ještě nikdy v německé historii nebyla mimoparlamentní strana tak rychle katapultována přímo do spolkového kabinetu. Je dost možné, že samotného Lindnera vývoj událostí zaskočil a že by se cítil lépe v roli vůdce opoziční strany. Ostatně, po čtyřech letech mimo parlamentní dění chybějí jemu i mnohým jeho spolustraníkům praktické zkušenosti z politické exekutivy. Jenže pokud by měla současná jednání o budoucí vládní koalici ztroskotat právě na váhání šéfa FDP, mohla by se Lindnerova čtyřletá snaha o obnovení strany jevit jako přinejmenším nedůvěryhodná.
Jako jeden z prvních představitelů etablovaných stran začal skepticky mluvit o uprchlické politice kancléřky Merkelové