Commerzbank. Z bankovní „ošklivky“žádanou nevěstou

BERLÍN/PRAHA Málokdo by si ještě před časem tipl, že o Commerzbank, druhou největší německou banku, bude takový zájem. Peněžní ústav totiž musela v roce 2009 finančně zachraňovat tamní vláda, která v něm stále drží 15procentní podíl. Zároveň banka dodnes zápolí s klesajícími příjmy a musí propouštět tisíce zaměstnanců. Přesto láká nápadníky z celé Evropy.

Během několika posledních týdnů se objevily informace, že o banku by mohla mít hypoteticky zájem například italská UniCredit Bank, francouzská BNP Paribas a že koupi nevylučuje ani další francouzský dům – Crédit Agricole.

„Pokud by byl na prodej tak velký hráč, jako je Commerzbank, určitě bychom to analyzovali,“odpověděl na dotaz německého deníku Handelsblatt šéf Crédit Agricole Philippe Brassac.

Rovněž se ukázalo, že během několika posledních měsíců navýšil americký fond soukromého kapitálu Cerberus svůj podíl v bance na pět procent. Tím se z něj stal druhý největší akcionář.

Vhodná doba

„Commerzbank je přirozeným cílem, protože banka potřebuje synergie,“uvedl pro agenturu Bloomberg Daniel Regli, analytik společnosti MainFirst. „Na bankovní trh se vrátila optimistická nálada, banky jsou lépe kapitalizované a lze očekávat i vyšší zisky. Je tak příhodná situace na to, přemýšlet nad budoucími akvizicemi,“dodal.

Podle některých expertů by dávalo větší smysl spojení s dalším německým ústavem, Deutsche Bank. Jenže ten je dnes sám uprostřed restrukturalizace a na podobný krok v následujících letech nebude mít síly.

Právě to otevírá dveře zájemcům z Itálie či Francie. Spojení Commerzbank s UniCredit Bank, která v Německu už vlastní HypoVereinsbank, by přineslo roční úspory nákladů ve výši asi dvou miliard eur.

O prodeji bude nakonec rozhodovat nástupce současného německého ministra financí Wolfganga Schäubleho.

Jak ale upozornil list Financial Times, „italské převzetí“dvojky německého trhu by se mohlo v Berlíně setkat s politickým odporem. Důvodem je slabá fiskální pozice italského státu v případě potřeby pomoci a stále doutnající problémy italského bankovního sektoru.

Naopak francouzský kupec by byl podle listu více politicky průchozí. Tamní velké banky jsou na tom výrazně lépe a zároveň existuje společná francouzsko-německá osa, kdy Paříž s Berlínem mají společnou ambici provést nutné reformy eurozóny. Ty se týkají i finančního sektoru.

Problém nicméně je, že BNP ani Crédit Agricole nejsou na německém retailovém trhu výrazněji zastoupeny. Vzájemná synergie a úspory by tak byly výrazně nižší.

O druhou největší německou banku se uchází několik nápadníků z Itálie a Francie. O případném kupci rozhodne i politika.

Vstupní brána do Německa

Na bankovní trh se vrátila optimistická nálada, banky jsou lépe kapitalizované a lze očekávat i vyšší zisky. Je tak příhodná situace na tomu, přemýšlet nad budoucími akvizicemi.

Proč Commerzbank eviduje tolik zájemců, je zřejmé. Druhá největší banka v zemi platí za dobrou vstupní bránu na německý trh. Nový majitel se dostane k páteři ekonomiky – malým a středním podnikům. Commerzbank úvěruje asi třetinu tohoto trhu.

Navíc banka prochází výrazným očistným procesem, který jí má pomoci zbavit se duchů minulosti. Její šéf Martin Zilke se snaží zvýšit ziskovost instituce pomocí snižování nákladů v podobě propouštění a zároveň chce, aby se banka začala namísto rizikovějšího obchodování více soustřeďovat na úvěrování firem a retail.

Jen v posledním roce se jí například povedlo získat půl milionu nových zákazníků.

Do problémů se banka dostala především dvěma akvizicemi. Nejprve v roce 2005 koupila hypoteční banku Eurohypo a v roce 2008 pak od pojišťovny Allianz získala bankovní dům Dresdner Bank. Stát pak banku musel o rok později zachraňovat a půjčil jí 18 miliard eur.

V posledních několika letech se ústavu povedlo části problémů zbavit a například z balíku asi 117 miliard eur špatných úvěrů, které měl v roce 2008, je dnes už jen šest miliard.