Dva roky prázdnin

Volby naši ekonomickou prosperitu nerozhodí

Politické strany se po dlouhých jednáních konečně shodly na koalici, oznámily sestavení vlády a měna v reakci na tuhle zprávu zamířila prudce ke dnu. Ne, to není žádná předpověď povolební situace v Česku, ale včerejší novinka z Nového Zélandu. Nejsilnější labouristé tam chtějí především reformovat centrální banku, omezit její nezávislost, a je tak logické, že trhy nereagují zrovna pozitivně. Poučení pro nás, pevně ukotvené v Evropské unii a s centrální bankou pevně zakotvenou v ústavě, zní, že pokud nedojde k nějakému absurdnímu a šílenému zásahu nové vlády, třeba kdyby ohlásila czexit, naši současnou prosperitu jen tak něco nerozhodí.

Podle dlouhodobě kvalitní prognózy České národní banky se sice růst našeho HDP napřesrok mírně zpomalí, čekají nás ale ještě nejméně dva roky hospodářské prosperity, než nás neúprosný zákon ekonomického cyklu pošle do recese. Shodují se na tom i ministerstvo financí a celá řada analytiků, takže politici mají dost času na své povolební tanečky. Zkrátka, ať už bude situace v dalších týdnech či snad měsících vypadat sebedramatičtěji, budeme se mít ještě dlouho dobře.

To v žádném případě neznamená, že by čerstvě zvolení zástupci za naše peníze neměli do podzimu 2019 nic dělat krom vzájemného dohadování. Jakákoliv vláda musí rychle dohnat řadu domácích úkolů, postavit se čelem k reformě důchodového a sociálního systému a především modernizovat školství pro 21. století. V neposlední řadě pak začít napříč politickou scénou s chladnou hlavou řešit náš vstup do eurozóny a naše budoucí postavení ve sjednocené Evropě. Dejme jim proto několik týdnů, ale rozhodně ne dva roky prázdnin. Jan Klesla