Volební hesla? Žádná jazyková krása
Vyprázdněnost, agresivita i lascivnost. Politici se podle jazykovědce Karla Olivy soustředili více na zvuk hesla než na jeho obsah
Komunikace ve společnosti se zplošťuje,
Já to vnímám jako výrazný signál, že členové jejich volebních štábů se věci nevěnovali tak, jak měli: možná si to po sobě nepřečetli, možná to přečetli málo pečlivě či s nedostatečnou znalostí pravopisu, což by bylo snad ještě horší. Ale uznávám, že tady trpím jistou profesionální deformací.
Některé jevy nastávají s určitou pravděpodobností a u jistoty je tato pravděpodobnost 100 procent – tolik snad k významu tohoto slova. Ohledně jeho používání – víte, papír snese všechno. Pouhými hesly by se voliči prostě řídit neměli, ať jsou ta hesla jakákoliv. Měli by se také dívat na to, jak důvěryhodný je ten, kdo je říká, jakou jistotu mají, že bude své sliby plnit.
Radikální hesla poukazují – na co jiného než na radikalismus. A neváhám říci, že tím i na určitý deficit demokratických přístupů. Možná trochu i na nezkušenost mládí.
Jak to zapůsobilo, se ukáže při sčítání hlasů. Obecně bych hru s jazykem, byť třeba s erotickým podtextem, neodsuzoval, když nic jiného, oceňuji jazykovou tvořivost. Ale je potřeba posuzovat vhodnost stylu konkrétního typu jazykových hrátek v individuální situaci – tady se mi to úplně vhodné nezdá. Možná jsou ale lidé, na které to zabere. Zakážeme jim tedy některé věci – třeba vulgarity? Kde ale stanovíme hrani-
Ty přece nejsou jen otázkou těchto voleb. Podívejte se na pana prezidenta, ale i na jeho protikandidáta z prezidentské volby a další politiky, kteří svým jazykovým chováním dlouhodobě legitimizují používání vulgárních výrazů, snižují jazykovou kulturu národa – a ponižují politiku. Mimochodem právě u Karla Schwarzenberga je to s podivem. Říká se noblesse oblige, tedy šlechtictví zavazuje, a na prvním místě jistě zavazuje k tomu, být dobrým příkladem pro ostatní. Mohou to udělat, samozřejmě.
Ta slova už jsme přece přijali do češtiny a jsou běžným mluvčím všeobecně srozumitelná, stejně jako třeba výrazy prezident, premiér, politika. Případný problém není cizí původ, ale srozumitelnost. Možná bychom dokonce našli taková slova, která jsou původem česká, a přitom srozumitelná všem nebudou.
To jsou slova relativně srozumitelná, proto i do jisté míry přijatelná. O žádnou jazykovou krásu ale nejde, už proto, že jsou složená ze dvou částí, z nichž jedna je cizí a druhá česká, což je poněkud nestandardní. Navíc jistě cítíte, že nejde o výrazy spisovné...
Inu, vytváříme si postupně nová slova, která reagují na některé jevy či události. Na to, jak se uchytí, si musíme počkat – minimálně tak deset let. Takže moje odpověď by byla, že nyní ne, ale jak to bude za pár let, to teprve uvidíme.
Na jednu stranu musíme některé věci občas opakovat, aby posluchačům utkvěly v paměti. U některých lídrů bylo nicméně patrné, že mají mediální poradce a že si s nimi přehrávali debaty dopředu, což ale dnes prostě patří k věci. Pak je ovšem těžké odhalit, kdo byl či nebyl nervózní. Někteří si dobře nacvičili i spisovnou češtinu.
Doporučil bych jim to – a samozřejmě nejen před volbami. U několika z nich vím, že berou hodiny spisovné češtiny a rétoriky, tedy vlastně i přesvědčování – včetně gestikulace. Přece jenom ale asi nelze natrénovat všechno – s jistým charismatem už musímemožná přijít na svět, někteří jsou přitom obdařeni více, někteří méně, a mám dojem, že někdo ho může i zcela postrádat. Je zřejmé, že pokud takový politik bude třeba i dobře promyšlený program prezentovat stylem uspávače hadů, mnoho voličů jím neosloví.
To je těžká věc. Záleží na osobnosti mluvčího a na tom, koho chce oslovit. Obávám se, že vzdělanější vrstvy – pražskou, brněnskou a každou další „kavárnu“– spíše odradí. Jiní voliči by si ale mohli říci: To je ten náš, lidovej, toho budeme volit.
Mohly by to být dotace, lithium, z nespisovných třeba účelovka… to jsou teď populární, frekventované výrazy. Já bych ale raději počkal – ještě není po volbách, zrovna tak jako ještě není všem dnům roku 2017 konec.