Kurz v kurzu
tovi“. „První půlrok byl velmi těžký,“vzpomíná dnes Kurz na kritiku, která se na něj valila ze všech stran.
Mladíkovi s pečlivě uhlazenými vlasy, který vyniká řečnickými schopnostmi, se ale podařilo mezi ostřílenými a o generace staršími politiky prosadit. Navrhl například zvláštní jazykové kurzy pro děti přistěhovalců a úspěšní imigranti chodili do škol vyprávět dětem své příběhy.
One-man show
V roce 2013 přišel další zásadní zlom v jeho kariéře. Ve vládě velké koalice socialistů a lidovců se tehdy sedmadvacetiletý Kurz stal ministrem zahraničí. V té době už byl druhým nejoblíbenějším politikem v zemi, hned za prezidentem Heinzem Fischerem.
Mladík, který je známý jako dříč a puntičkář, se vedení rakouské diplomacie nezalekl a v těžké disciplíně obstál. Využil své schopnosti naslouchat a od starších kolegů se velmi rychle naučil, co bylo potřeba. Během chvíle se dokázal změnit v sice uhlazeného, ale výrazného politického profesionála. Bylo mu teprve osmadvacet let, když měl svůj první projev v OSN, jejž agentura Reuters později pochválila jako „ojedinělý“.
Hvězdná chvíle šéfa rakouské diplomacie přišla spolu s vrcholem uprchlické krize. Kurz se nebál otevřeně postavit proti německé kancléřce Angele Merkelové a její politice. Rád se chlubí, že dojednal uzavření takzvané balkánské cesty a stavbu plotu na makedonské hranici. Jeho zásluha je sice jen částečná – bez dohody mezi Německem a Tureckem by jeho plán nefungoval, ale takové „detaily“rakouské voliče příliš nezají- mají. Kurzovo poselství bylo jasné: počet uprchlíků v zemi je třeba omezit.
Velmi rychle vycítil obavy Rakušanů z přívalu cizinců a dokázal z nich vytěžit politické body. Autor úvah o tom, že Rakousko potřebuje víc „vítací kultury“a že debata o burkách je zbytečným populismem, rychle otočil a postavil se takřka po bok radikálně pravicových Svobodných. Na návrh Kurzova ministerstva jsou například burky od letošního října v Rakousku zakázané. „Bez imigrace a uprchlíků by jeho kariéra nestoupala tak rychle,“komentují to rýpavě německé noviny.
Letos na jaře Kurz dokázal, že je ještě rafinovanější, než si jeho starší a politikou víc protřelí kolegové i konkurenti uměli představit. S neuvěřitelnou elegancí se mu podařila akce, která stála na začátku jeho úspěšné jízdy do kancléřského úřadu. Sebejistý Kurz, o němž se už otevřeně mluvilo jako o jediné naději lidovců, využil situace, kdy se jeho strana ocitla bez vedení. Její tehdejší šéf Reinhold Mitterlehner totiž náhle odstoupil kvůli sporům ve straně i koalici ze všech funkcí. Kurz na takovou chvíli čekal a straně dal ultimátum. Buď splní jeho podmínky, nebo se vedení strany neujme. Vyžádal si široké pravomoci, které někteří pozorovatelé označují až za diktátorské. Jednoduše řečeno požadoval nebývalou centralizaci moci do svých rukou, ta dřív byla totiž tradičně roztříštěná mezi zástupce spolkových zemí a různé zájmové skupiny.
Neslýchaný tah mu ale prošel neslýchaně lehce. Lidovci jeho podmínky odsouhlasili, Kurz se stal od června jejich šéfem a konzervativní strana se pod taktovkou mladého politika začala rychle měnit. A to i na první pohled: Tradiční černou barvu vyměnil za moderní tyrkysovou. Vymohl si na kandidátních listinách rovnoměrné zastoupení mužů a žen a také účast nezávislých. Určil, kdo na kandidátce bude, dosadil mediálně známé osobnosti a zajistil si právo kontrolovat krajské organizace. Během pár dní udělal z lidové strany „one-man show“. A kdyby někdo náhodou ještě nevěděl, kdo je tady šéf, do voleb šli lidovci pod jménem „Kandidátka Sebastiana Kurze – Noví lidovci“.
„Zloděj“voličů
Dnes už o jeho politickém talentu nikdo nepochybuje. Předčasné volby, které sám inicioval – navrhl totiž socialistickému kancléři Christianu Kernovi, aby obě strany nefunkční koalice předložily návrh na na vypsání nových voleb, – nyní vyhrál s přehledem. Než převzal vedení strany, potácela se v průzkumech podpora lidovců okolo dvacetiprocentní hranice. O pár měsíců později je všechno jinak. Ve volbách pro Kurze hlasovalo přes 31 procent voličů. Sázka na eso vyšla.
Kurzovi, jemuž hlavně zahraniční pozorovatelé vyčítají populismus, se podařilo využít strachu lidí z přistěhovalců. Nabídl Rakušanům pocit, že on – jakožto mladý politik – dokáže přinést po dlouhých letech velké koalice změnu. Celá jeho předvolební kampaň se točila právě kolem imigrace. Jak píše týdeník Die Zeit, v předvolební kampani Kurz všechny problémy země dával za vinu vlně přistěhovalců. Migranti v jeho podání mohli za všechno – od vysokých nájmů, přes nedostatky ve školství až po potíže sociálního systému.
Mladíkovi ve vždy dokonale padnoucím obleku se tak podařilo „ukrást“voliče radikální pravicové straně Svobodných, která byla ještě na jaře v průzkumech volebních preferencí na prvním místě. Podobně jako Svobodní je i Kurz kritický vůči Evropské unii, požaduje hluboké reformy, omezení byrokracie a například přímou volbu šéfa Evropské komise. Zároveň se ale označuje za otevřeně proevropského politika, který v zahraniční i bezpečnostní politice žádá ještě užší spolupráci.
Lákavý byl také Kurzův ekonomický „program“. Voličům sliboval snížení daní, celkem by mělo daňové zatížení klesnout ze 43,5 na 40 procent, což by představovalo pro státní kasu ztrátu až 14 miliard eur. Kde ale chce na takové úlevy vzít peníze a zároveň snížit zadlužení státu, jak také slibuje, Kurz zatím nevysvětlil.
Ostatně ani žádné další detaily, co mají lidovci po volbách za lubem, nejsou známé. Jediný program, který před volbami nabídli, má totiž jedno slovo: Kurz. Co přesně chce a jakým směrem Rakousko povede, nikdo s určitostí neví. Sám se Kurz popisuje jako „liberální a křesťansko-sociální“politik. Na dotazy, co konkrétně chce udělat, odpovídá s úsměvem, že by nerad lidem sliboval něco, co nemůže v danou chvíli jistě dodržet.
Rakušanům to ale zřejmě nijak zvlášť nevadí. Ve volbách totiž Kurz dokázal získat nejen mladé, ale oslovil i muže a ženy všech generací. V předvolebním boji dokonce poodkryl své soukromí, které si jinak přísně hlídá. V jednom z videí tak například ukázal statek svých prarodičů v Dolním Rakousku, aby ukázal, že je „klukem z venku“a zastává tradiční hodnoty. Ve Vídni, kde se Kurz narodil, jsou totiž tradičně silnější socialisté, naopak venkovské regiony jsou baštou konzervativních lidovců. Ostatně i svou kampaň vedl hlavně mimo rakouskou metropoli.
Češi budou vítěze sněmovních voleb znát dnes. Naši jižní sousedé už jej znají týden: sestavením vlády pověřil rakouský prezident předsedu lidovců Sebastiana Kurze. Nepřiletí-li do Vídně „černá labuť“, stane se tak jednatřicetiletá hvězda tamní politiky nejmladším šéfem vlády na planetě. Co od něj můžeme čekat? „Svou vůli po moci schovává za bezchybným chováním a tvrdé jádro za jemnými konturami,“napsal o Sebastianu Kurzovi týdeník
Jedináček z Meidlingu
Ostře odmítá kritiku, že vyrostl ve zlaté klícce a neví nic o životě slabších sociálních vrstev, které svou politikou oslovuje. Faktem je, že se narodil coby jedináček do rodiny učitelky a inženýra ve vídeňské dělnické čtvrti Meidling, kde chodil i na gymnázium a kde dodnes také žije. Běžně také dosud cestuje v ekonomické třídě s ostatními lidmi. Jeho rodiče každopádně vždy kladli důraz na synovo vzdělání a prý nebyli moc nadšení, když kvůli politice nedokončil studium práv.
Nyní ale mohou být pyšní. Jejich Sebastian za pár měsíců dokázal otitulované politické veterány dokonale vyškolit. A ač se stále snaží tvářit, jako by byl jeho raketový vzestup víceméně dílem shody okolností, podle všeho se na převzetí moci ve straně i na předčasné volby delší dobu chystal a připravoval. Magazín Falter zveřejnil dokumenty, jež připomínají scénář pro puč – od návrhů rozhovorů, přes plány změn ve straně až po vytipování jejích možných sponzorů. „Kurz přemýšlí jako šachista a plánuje několik kroků dopředu,“píše o něm magazín Der Spiegel a pokračuje: „Svou vůli po moci schovává za bezchybným chováním a tvrdé jádro za jemnými konturami.“
Jaký skutečně tenhle mladý politik je? Proniknout pod jeho profesionální masku se zatím nepodařilo. Jisté je, že jde o pracovitého puntičkáře posedlého tím, aby měl nad vším kontrolu. „Funguje už 14 let jako stroj. Spíš než se ptát, o koho jde, je na místě klást si otázku, co chce,“komentuje Kurze korespondentka deníku Süddeutsche Zeitung Cathrin Kahlweitová. Pokud se nyní „zázračnému dítěti rakouské politiky“podaří sestavit vládu, budou mít všichni dostatek příležitostí to zjistit.