Rekordmani po 60 letech

Byl to doslova raketový rozvoj, poháněný studenou válkou. Tehdejším velmocím, Sovětskému svazu i Spojeným státům, bylo jasné, že kdo ovládne vesmír, může kontrolovat Zemi. Peníze do kosmonautiky jen tekly a technický pokrok přicházel rychlostí, jaká neměla (a nemá) obdoby.

Před šedesáti lety, v říjnu 1957, vylétla z kosmodromu Bajkonur do kosmu raketa s první umělou družicí Země. Družice se jmenovala Sputnik 1, a než shořela v atmosféře, tři měsíce kroužila ve vzdálenosti 215 až 939 kilometrů nad planetou. Prvenství si připsal Sovětský svaz. Pípající signál, který sputnik na rádiových vlnách vysílal, obracel pozornost veřejnosti k vesmírnému objektu, ale nespletl vojenské experty. „Klíčovým ohrožením byla samozřejmě raketa, která jej dopravila do vesmíru,“připomněl před pár dny historik John Krige z Georgijského technologického institutu v americké Atlantě pro web Euronews. Šlo o veřejnou informaci, že Sověti mají potenciální mezikontinentální balistickou střelu schopnou dopravit během pár desítek minut nálož na druhý konec světa.

V té době existovaly i plány na velkoryse vyzbrojené družice kolem Země.

Živý tvor ve vesmíru

Následující družice, Sputnik 2, měla na palubě živého tvora. Fenka Lajka prokázala, že živý organismus pobyt ve vesmíru zvládne. S návratem Lajky se nepočítalo, zahynula však kvůli poruše termoregulace už pět až sedm hodin po startu. Obdobně se udusily či rozdrtily při dopadu na zemi i opice využívané Američany...

Až na přelomu ledna a února 1958 vyslaly USA do vesmíru svou první umělou družici (bez živého tvora na palubě). Závod pokračoval. Další prvenství získali Sověti. Jejich kosmonaut Jurij Gagarin obletěl v dubnu 1961 za 108 minut Zemi.

Američané se odhodlali k obrovskému vzepětí, nejdříve propagandistickému. V květnu 1961 vyhlásil prezident John F. Kennedy v emotivním projevu plán vyslat lidi na Měsíc. „Jsem přesvědčen, že tento národ si může vytyčit za cíl, že ještě před koncem tohoto desetiletí uskuteční přistání člověka na Měsíci,“řekl Kennedy. Tehdy USA neměly jediného člověka ve vesmíru. Na oběžnou dráhu ke třem obletům Země vystoupil astronaut John Glenn až devět měsíců po Kennedyho projevu – víc než půl roku poté, co Sovět German Titov létal kolem Země celý den.

Programem Apollo však následně zabodovali Američané. Jejich první dva astronauti vstoupili na Měsíc v červenci 1969. Do prosince 1972 je následovalo ještě dalších pět dvojic, na našem kosmickém souputníku tedy zanechalo stopy celkem dvanáct lidí. Další plánované mise byly škrtnuty z finančních důvodů. I pro bohaté Spojené státy už byl vesmírný závod finančně vyčerpávající.

Prvenství i v robotice

Sověti předvedli ještě jedno prvenství, v kosmické robotice. Sestrojili první vozidla, která se pohybovala na povrchu jiného kosmického tělesa – Měsíce. V roce 1970 to byl Lunochod 1 a v roce 1973 Lunochod 2. Jednička pracovala téměř 11 měsíců, dvojka čtyři a půl měsíce, oba stroje byly řízeny ze Země. Lunochody předznamenaly budoucí robotické výzkumy na Marsu v tomto tisíciletí, kde už ovšem iniciativu převzali Američané se svými robotickými vozítky Spirit, Opportunity a Curiosity. Ta už měla vlastní počítačové řídicí programy, protože signál z Marsu letí na Zemi podle okamžité vzdálenosti obou planet tři až dvaadvacet minut, a ovládání ze Země není možné.

Část vojenských zájmů o kosmické soutěžení pominula. Špionážní družice se staly běžnými. Obě strany měly tolik mezikontinentálních raket s jadernými hlavicemi, že začaly přijímat dohody o snižování jejich počtu. Schváleny byly i mezinárodní smlouvy o zákazu umístění zbraní hromadného ničení v kosmickém prostoru. Vojenských peněz ubylo a s tím se výzkum vesmíru zpomalil, projekty typicky provázejí mnohaletá zpoždění.

K původním hráčům v dobývání vesmíru zatím přibyli další, již byli schopni vyslat raketu do kosmu. Lidi tam však poté, co Američané v roce 2011 vyřadili z provozu raketoplány, dokážou dopravit jenom dva státy – Rusko a Čína. A právě ruské kosmické lodě nyní přepravují astronauty, včetně těch amerických a evropských, na Mezinárodní kosmickou stanici ISS, čímž získávají body v popularitě i dolary na účet. Bez ruské techniky by provoz na ISS musel skončit.

Na Měsíc, pak na Mars

A co dalšího připravuje ruská kosmická agentura Roskosmos? Českou republiku nedávno navštívili dva její představitelé. Ředitel pro komunikaci Igor Burenkov a ředitel pro pilotované kosmické lety Sergej Krikaljov. Druhý jmenovaný je bývalý kosmonaut, absolvoval šest kosmických letů a celkem strávil 803 dny ve vesmíru. Oba se účastnili několika besed s veřejností a dalších akcí u příležitosti výročí začátku kosmické éry lidstva. Při setkání s Lidovými novinami potvrdili, že Roskosmos má zájem o novou kosmickou spolupráci s Českem.

„Samozřejmě se potkáváme při programech Evropské kosmické agentury ESA,“poznamenal Igor Burenkov. Česká republika je členem ESA od roku 2008 a Roskosmos a evropská agentura nyní připravují zejména druhou fázi společného projektu ExoMars, během něhož má být v roce 2021 vysazen na rudé planetě pojízdný robot. „Ale nic nám nebrání v tom, abychom obnovili dřívější spolupráci a uzavřeli i přímou dohodu o vesmírném výzkumu. Snažíme se podpořit státy, které chtějí uskutečňovat výzkumy vesmíru,“dodal Burenkov. Představitelé Roskosmosu však nebyli nijak konkrétní v tom, s kým v Praze jednali, o čem přesně a zda mají nějaké návrhy.

„Nyní je naším hlavním programem provozování letů na Mezinárodní kosmickou stanici,“zhodnotil činnost Roskosmosu Sergej Krikaljov. Podle dřívějších prohlášení se agentura chystala demontovat ze stanice ty moduly, které patří Rusku, a to v roce 2024, a použít je na stavbu vlastní kosmické stanice. Avšak hlavní šéf Roskosmosu Igor Komarov v dubnu podle zpráv webu Spacenews připustil, že Rusko je otevřeno i myšlence zůstat na ISS do roku 2028.

Ředitel letů Igor Krikaljov v Praze o termínech nehovořil. „Podle plánů bude další fází překročení hranic nízké oběžné dráhy (na ní létá například ve výšce 400 kilometrů ISS – pozn. red.) a poté umístění infrastruktury na oběžnou dráhu kolem Měsíce,“uvedl. „Následovat bude přistání na Měsíci a průzkum vzdálenějšího vesmíru.“

Americká kosmická agentura NASA dříve hovořila o tom, že cílem příští dálkové mise s lidskou posádkou bude rovnou Mars, bez návratu na Měsíc. „Dnes už i Američané souhlasí, že příštím cílem musí být přistání na Měsíci, což bylo vždy naším názorem. Mars může být až dalším krokem, po získání nových zkušeností,“soudí Krikaljov. Na otázku, zda dává přednost letům s lidskou posádkou před robotickýmimisemi, které vyjdou levněji a neohrožují životy, bývalý kosmonaut odpověděl: „Není podstatné, čemu dáváme přednost, ale co je vhodnější. Experti působící v této oblasti říkají, že nejvhodnější je nechat lidi a automaty, aby se doplňovali: automaty budou dělat svoji práci a lidé tu svoji. S obojím máme dobré zkušenosti. S největší pravděpodobností bude i pro dálkové lety nejefektivnější nějaká kombinace strojů a lidské posádky,“odhadl.

Před šedesáti lety lidstvo vstoupilo do vesmíru. Tehdejší Sovětský svaz vypustil na oběžnou dráhu kolem Země první uměle vyrobený přístroj – družici Sputnik 1. Následoval překotný rozvoj kosmonautiky, který ale postupně utichl. Jaké plány má dnes Rusko, následovník státu, který si zapsal hned několik vesmírných prvenství?

Tři kosmodromy nejsou moc

Ruský kosmický program pomýšlí na sestrojení nového vesmírného plavidla, které by nahradilo současné úspěšné, ale přece jen už stárnoucí kosmické lodi Sojuz. Jeden koncept, nazvaný Kliper, měl být obdobou amerického raketoplánu, ale v roce 2006 zašel na finanční úbytě. Nyní je v přípravách projekt nového plavidla – přezdívá se mu Feděracija –, které je obdobou jednorázových sojuzů, není to raketoplán schopný prqavidelných letů. Mělo by být schopno dopravit šest kosmonautů na oběžnou dráhu kolem Země anebo čtyři kosmonauty k Měsíci. „Jeho první, bezpilotní let by se měl uskutečnit v roce 2022 a první pilotovaný v roce 2024,“uvedl Sergej Krikaljov.

Ještě jedním velkým projektem chce Roskosmos rozšířit své aktivity. Dosavadní nejznámější kosmodrom Bajkonur leží na území Kazachstánu a Rusko má kontrakt na jeho využívání do roku 2050. Druhý kosmodrom, Pleseck u Archangelsku, je zčásti armádní, slouží mimo jiné k vypouštění vojenských družic. V současné době se dokončuje třetí kosmodrom – Vostočnyj v Amurské oblasti.

„Bude to první civilní kosmodrom v moderním Rusku, což znamená mimo jiné také možnost vypouštění komerčních družic,“zdůraznil Igor Burenkov. „S Kazachstánem máme přátelské styky a budeme i nadále využívat Bajkonur, ale je to cizí stát. Vostočnyj nám dává nové možnosti pro bezpilotní i pilotované letové programy,“doplnil.

Používání tří kosmodromů nepovažují představitelé Roskosmosu za nic neobvyklého, podle nich se vzájemně doplňují. „Čína, jejíž vesmírný program není větší než ruský, už používá kosmodromy čtyři,“poznamenal ještě Sergej Krikaljov s připomínkou dalšího důležitého člena „kosmického klubu“.

„Čínská strana chtěla dělat první kroky ve vesmíru samostatně, takže velká spolupráce s ní v minulých letech neprobíhala. Ale teď, když zvládla vysílat kosmonauty do vesmíru a provozovat kosmickou stanici, se naše zájmy přiblížily a budeme spolupracovat na některých programech,“naznačil Krikaljov alespoň obecně, kdo spolu může létat ve vesmíru nad našimi hlavami.

Nejvhodnější je nechat lidi a automaty, aby se doplňovali. S největší pravděpodobností bude pro dálkové lety nejefektivnější kombinace strojů a lidské posádky.